Kooperativa NBL

Důležité je, jestli máš důvěru do koncovek

05.07.2017 - red
počet přečtení: 1429
vytvořeno 05.07.2017, upraveno 05.07.2017

S POSILOU DĚČÍNA LUKÁŠEM FEŠTREM Zdá se, že rozehrávač Lukáš Feštr pozorně poslouchá, co se kolem říká. Dobře tak ví, za co byl kritizovaný útok Sov z pražských Nuslí. A ví také, co se povídá o jeho transferu do válečnického dresu. Hlavu si z toho ale dělat nemůže. Ve 22 letech ji teď musí mít čistou, aby byl připraven na výzvu, která před ním leží. Ač se to nezdá, do Kooperativa NBL nakoukává už šest sezon, a rád by už také zažil euforii z postupu v play-off. A ne jen jednoho. V interview pro NBL.cz však hovořil i o lecčem dalším jako o těžkostech série s Opavou, o šancích na porušení systému, touze po improvizaci, o tom, co je skutečně důležité, o tlaku sedmého zápasu i o svém „kontroverzním“ postoji k olympijskému 3x3.

Lukáši, jak náhlé, nebo naopak plánované bylo vaše rozhodnutí změnit ligovou stáj?
Určitě to nepřišlo ze dne na den. Asi týden po finále mi zavolali z Děčína, jestli bych tam nechtěl. Já si to během asi pěti dnů nechal rozležet a pak se rozhodl tuhle dobrou příležitost využít. Je to pro mě správný krok dopředu.

Co všechno pro vás hrálo roli?
Už jsem pro děčínský web řekl, že největší roli hrálo to, že Děčín už hrál tři finále za sebou. Druhým faktorem byl kvalitní nabitý kádr a já cítím motivaci dokázat si, že se zvládnu prosadit i v něm. Dalším faktorem byli fanoušci, protože ti jsou neuvěřitelní. Mně se v Děčíně vždycky hrálo super i jako soupeři. A teď moct jít na domácí zápas a vědět, že přijde plná hala, bude prostě skvělý. A samozřejmě nebudu zastírat, že nabídka Děčína byla lepší i ekonomicky, i když to nebylo to hlavní. Na tohle mám ještě čas, rozhodnutí jenom na základě peněz můžu dělat, až budu starší. (usměje se)

1894YWM.jpg

Poslední tři roky jste hrál v obranném i útočném systému, kde jste měl prakticky v každé situaci naučeno, co máte provést. Přesto - byla v tom pro vás, rozehrávače i nějaká míra volnosti?
V podstatě nebyla. Můžu ale říct, že trenér mi věřil, že jsem schopný střelec za tři, a když jsem byl trochu volnější, mohl jsem to zvedat. Všichni se o tom i bavili, jak moc jsme přecházeli pozice, že jsme hráli dlouhé útoky a vím, že jsme za ten systém v útoku byli od hodně lidí kritizovaní, možná i oprávněně. Na druhou stranu proti naší obraně nikdo nemohl říct ani popel.

Výběr akcí v útoku už ve vašem systému mohl řídit rozehrávač, nebo jste se musel často dívat na lavičku?
Tohle nám trenér neurčoval. Bylo jen domluvené, jaký soubor akcí budeme hrát, hlavní ale bylo, že se musely dohrávat až do konce. Anebo se mohly porušit, ale pak to muselo vyjít. Pokud to nevyšlo, ten dotyčný skončil na lavičce.

Vrátíme-li se v tomto bodě do čtvrtfinálové série - když Opava mohla počítat s tím, že budete akce dohrávat až do připraveného vyústění, nechyběl vám pak – zvlášť při sérii šesti utkání se stejným soupeřem – moment překvapení?
S tím se asi dá souhlasit. My jsme těch akcí ani neměli nějak moc, bylo jich třeba čtyři pět, ale museli jsme je perfektně znát a umět, i s alternativním vyústěním. Když se ale hraje šest zápasů za sebou, tak i kdybychom to překvapení zkoušeli, soupeř už tuší, v jakou chvíli může přijít. Nicméně to, že ten moment možného překvapení chyběl, Opavě mohlo nahrávat.

Tak či tak, sezona 2016/17 zůstane čtvrtým místem po nadstavbě a pátým celkově zapsaná jako nejlepší v podání USK od roku 2001…
Tady bych to rozdělil – kdyby před sezonou někdo řekl, že to tahle skončí, beru to všema deseti, budu se divit a budu absolutně spokojený. Navíc ještě někdy před Vánocemi to ani nevypadalo na A1, ale pak jsme se hecnuli a nakonec to vyšlo. To vyřazení ve čtvrtfinále pak ale…., neříkám, že to bylo zklamání, ale zamrzelo, že jsme tu příležitost nevyužili.
 
1895MmQ.jpg

Očekáváte, že v Děčíně budete mít jako playmaker větší volnost? A v čem konkrétně?
To bude záležet na trenérovi. Teď nechci, aby to vyznělo, že mi trenér na USK nevěřil, ale vždycky jsem byl rád, asi jako každý, když mi kouč věřil, že v danou chvíli udělám to správné. Jistě tu důvěru si budu muset v Děčíně vybojovat, ale doufám, že to zvládnu. Asi to nebudu říkat jen já, že hráč je vždycky rád za určitou míru volnosti a za možnost improvizace.

Předpokládám, že ještě před podpisem smlouvy jste se na leccos vyptal třeba Tomáše Vyorala.
Ano, něco jsem konzultoval. A předem jsem se bavil i s trenérem Budínským. Z té schůzky jsem měl dobrý pocit, a i proto jsem se pak pro Děčín rozhodl.

Co pro vás z toho rozhovoru bylo důležité?  
Důležité bylo to, co už jsem v podstatě věděl, že trenér se nebojí hrát se dvěma rozehrávači naráz. Už jsem se i setkal s názorem, že jdu do Děčína do pozice druhého rozehrávače, ale podle mě není vůbec důležité, jestli hráč chodí do základu, nebo až z lavičky. Důležité je spíš to, jestli má, nebo nemá důvěru do koncovek. Já respektuju, že Tomáš Vyoral už má v týmu nějaké postavení a má za sebou skvělé sezony, ale zároveň bych do mužstva rád zapadl. A znovu musím říct, že je pro mě lákadlem zahrát si finále a prodloužit to pro Děčín na čtyři v řadě.

V lize jste zatím nemohl zjistit, jaké to je přejít přes čtvrtfinálové patro. V týmu Severočechů je ovšem aktuálně denním chlebem finálová série. Jde si ten o něco větší tlak, který s tím v play-off souvisí, nějak představit?
Asi se to dá, basket hraju už docela dlouho… Na USK jsme nešli do sezony s tím, že musíme postoupit dál, nebo že musíme získat medaili. Chtěli jsme do A1 a všechno dál bylo navíc. Ambice Děčína jsou ale někde jinde, dlouhé roky se tam hraje o medaile a asi nejde říct, že bych věděl, co to obnáší hrát rozhodující zápas semifinále. Určitě je to jiné, než když jdete z osmého místa na Nymburk, a víte, že by se muselo stát nevím co, aby se vyhrál byť jeden zápas.  

Mířil jsem i na to, že bude víc vidět každá vaše chyba nebo ztráta, kterých jste jako tým měli s USK i během play-off kolem 20 na utkání, což už je hodně.
S tím určitě souhlasím. Ten průměr dvaceti ztrát byl šílený a já už několikrát říkal, že v situaci, kdy jsme hráli na nízké skore a nedávali moc bodů v útoku, tak přijít o dvacet možností zakončení bylo strašně znát.

1893YzR.jpg

Vy „nejste živ“ jen ligou, protože jste se nedávno probojoval až do čtvrtfinále finálového turnaje v Chance 3x3 Tour. Jak moc se trojkové hře věnujete?
Byl jsem na třech turnajích Tour a hrál jsem to prvním rokem. Dalibor Fait mě uhnal jako záskok a mě to bavilo. Sejdete se s klukama, pokecáte a je to něco jiného.

V čem jsou přední hráči v 3x3 lepší než pětkoví ligisté, kteří ke trojkové hře přičichnou jen příležitostně?
Nemůžu to ještě srovnávat se světovou špičkou, kterou jsem nepotkal, ale celkově to, myslím, není o individuálních přednostech, ale o tom, jak ten tým je dlouho spolu, a jak je sehraný. To podle mě hraje hroznou roli. My ve čtvrtfinále v Praze vypadli se slovenským Letným vánkom a tam bylo znát, že ti borci spolu už nějaký čas hrají. Jistě to hráli hodně na sílu a bylo to s nimi fyzicky hodně náročné, ale ta míra sehranosti byla hodně znát a smazává to i rozdíly, pokud ten tým nastoupí proti nějakým velkým individualitám. Ti kluci pak vědí, co udělá ten druhý, nebo co mají udělat, aby se míč co nejdřív dostal za trojku a hned zase zpátky pod koš. To je hrozně znát i u týmu BO!!!, který letošní Tour vyhrál.

Na pohled se zdá, že vnímání 3x3 by mohla pozvednout vidina účasti na olympiádě. Vás by třeba lákalo se na 3x3 vrhnout profesionálněji?
Bude to možná znít divně, ale osobně jsem myšlence 3x3 na olympiádě nebyl nakloněný. (usměje se) Mám olympiádu odmala zafixovanou jako sportovní událost s těmi klasickými disciplínami a sporty, a aby tam bylo třeba 3x3, skateboarding nebo o čem všem ještě uvažují, tak i když je to jistě snaha o oživení, mně to přijde takové zvláštní. Pro mě trojkový basket patří na ulici a už ne na olympiádu. Na druhou stranu ten posun 3x3 na olympijské hry určitě pomůže i propagaci pětkového basketu. A abych odpověděl – sám jsem rád, že si můžu 3x3 zahrát po sezoně a o vážném zapojení neuvažuju.