Kooperativa NBL

"Hollywood" po smolném zranění cílí na finále!

16.02.2017 - red
počet přečtení: 312
vytvořeno 16.02.2017, upraveno 16.02.2017

Hyundai FINAL 4

PŘED FINAL 4 S MARKEM SEHNALEM Ligovou sezonu začínal kvůli zranění s měsíčním opožděním, ale při ohromných kádrových turbulencích se už od poloviny listopadu těší průměru kolem dvaceti minut, což je na čerstvě 21letého křídelníka úctyhodná porce. A před Hyundai FINAL-4 Českého poháru basketbalistů se k tomu všemu stal i tváří týmu - jak v úsměvné videopozvánce, tak v programu turnaje, jejž už od pátku hostí jeho prostějovští Orli. Loňský reprezentant do 20 let Marek Sehnal, zdá se, zrychluje jako nadupaný závodní vůz.

„Dostal jsem se k té propagační roli jako slepý k houslím,“ směje se, protože ví, že standardně by to příslušelo některému z prověřených ligových jmen. Jenže po odchodu Tomance, Palyzy, Marka a Slezáka a při zraněních Norwy s Dokoupilem se dostalo až na něj. Musel si tak zvyknout i na roli herce svého druhu, včetně proslovu do kamery a povinně proměněné trojky.

„Hned ta první se mi ve scénce podařila, ale jak jsem ještě nic takového nedělal, zapomněl jsem text a museli jsme to opakovat asi sedmkrát,“ přiznává. Zároveň ale po letmé zkušenosti nemá pocit, že by herectví bylo něčím přehnaně náročným.

„Jak si zvyknete na tu kameru, a víte co říkat, tak už je to jen o předstírání,“ překvapí příkrým hodnocením oscarové profese.

1547Yzh.jpg

Orli si svou část videa náležitě užili, když se do nekonečné hráčské clony vybavili vším, co se dalo. Nechyběly tak běžky, hokejová výstroj, rotoped, nákupní vozík, lahev od piva, noviny či neznámá žena.

„Většinu těch věcí jsme vzali z takové naší „kůlny“ v hale, kde se najde úplně všechno. Hokejku jsem měl ještě ze školy, běžky tam má náš masér a jinak jsme použili všechno, co se dalo,“ popisuje týmovou kreativitu rodák ze Svitav.

Nezastírá, že nemít roli pořadatelů FINAL 4, při všech letošních problémech se sestavou by do něj Orli přes nástrahy pavouka jen těžko prošli. „Za to, že turnaj budeme hrát, jsme tak moc rádi,“ říká Sehnal, podle nějž ze zabudovávání řady nových hráčů přibývají vrásky i trenéru Cholevovi. „Je to na něm vidět, protože musí usměrňovat další a další hráče k tomu, co chce hrát, aby náš projev měl nějakou hlavu a patu.“

Nováčky v týmu se již dříve stali rozehrávači Kulon (později odešel) a Simmons, křídlo Dyck (aktuálně má však zraněnou ruku) a podkošoví muži Jacobs a Fitzpatrick. Úplně novými akvizicemi pak jsou americké křídlo Dylan Talley, který se do Prostějova vrací po dvou letech, a všestranný guard Darion Rackley.  

„Museli jsme doplnit kádr, abychom byli připraveni na pohárové semifinále, které nad Opavou určitě chceme vyhrát,“ nebojí se vyslovit nahlas velmi odvážnou myšlenku. Alespoň pro vnější pozorovatele.

Tým si však před páteční 18. hodinou věří, alespoň podle mladého orlího forwarda. Že by se aktuálně postup rovnal senzaci, to zcela odmítá. „Senzace by to byla, pokud bychom zůstali v dřívější sestavě. Teď ale máme nový tým a nové signály, na kterých tvrdě makáme. Budeme stavět opravdu široké clony a pak to pokropíme z trojek,“ směje se při zopakování své hlášky z videopozvánky.

Už vážněji pak dodá, že Opava nyní neví, co od nových prostějovských posil čekat. „Rozhodně se na nás nemůže připravit tak, jako my na ni a to je naše výhoda. Jsme nažhavení vrátit jí poslední porážky a jdeme do toho s tím, že vyhrajeme,“ znovu zdůrazní Sehnal, který už na sociálních sítích rekrutuje všechny známé a kamarády.
 


A koho očekává jako vítěze prvního semifinále, v němž se už od 15:00 utkají Pardubice s Nymburkem? „Pardubice dokázaly, že s Nymburkem umějí hrát, porazily ho doma, a i když favoritem je Nymburk, bude to zajímavé. Pokud do toho Pardubice půjdou s chutí a budou si věřit, může se stát, že vyhrají. A už jenom pro to, že kluky v Pardubicích mám rád, vsadil bych na ně.“

Marek Sehnal v této fázi sezony prožívá kariérní rozkvět, o němž víc než průměry 7 bodů a 3 doskoků vypovídá už 21 minut na utkání a ještě výrazněji pak tři střelecké zápisy ze čtyř posledních utkání v Kooperativa NBL: 13, 13 a 18 bodů.

To je slušný počin na to, jak vynuceně dlouhou měl letní pauzu, způsobenou nezvyklým zraněním – prasklinou na malíkové hraně chodidla, jež mu sebrala většinu úspěšného tažení národního týmu na A-divizním ME U20.

„To, že jsme jako tým uspěli, bylo super, ale já odjížděl se smíšenými pocity. Chtěl jsem tam ukázat víc, ale zranění přišlo už ve druhém zápase,“ lituje i s půlročním časovým odstupem.

„Bylo to pak hodně o psychice. Počítal jsem se sádrou na měsíc, nakonec z toho byly dva. Aspoň jsem ale mohl cvičit a potom bez sádry i plavat. Postupně jsem té noze začal víc věřit, protože nejdřív vás brzdí v hlavě blok, že jí moc věřit nejde a dostat „to“ ven trvalo hodně dlouho.“

Do NBL se zapojil až v listopadu, kdy na něj ovšem kouč po pár minutově skromných zápasech záhy začal nakládat stále větší zátěž.

„Nastupovat do už rozjetého vlaku bylo těžké, na mé pozici mezitím hráli jiní a já nejdřív dostával šanci spíš v obraně. Krok po kroku jsem si ale znovu budoval pozici a při komplikacích se sestavou se dostával až na dvacet minut. A teď už jsem si musel dokonce říkat o střídání,“ přiznává.

„Za takovou minutáž jsem hrozně rád. Když jdete do zápasu s tím, že s vámi trenér počítá, je to úplně jiné, než čekat na pár minut jako devátý desátý hráč. Pokud vím, že budu hrát prakticky v každé čtvrtině, už nejsem nervózní a víc si věřím. Je to pak hodně o chuti a moc mě to baví.“