Kooperativa NBL

Obrovské zklamání. S LM je tu ale nová situace

16.05.2018 - red
počet přečtení: 656
vytvořeno 16.05.2018, upraveno 16.05.2018

S RADKEM NEČASEM Třebaže zklamání ze semifinálového vyřazení je v týmu ohromné, nejbližších několik dní na něj pardubický tým musí zapomenout. Ve středu večer úderem 18:15 (vysílá web ČT) vstoupí na domácí půdě do série o třetí místo se svitavskými Tury. Na domácí půdě, která pro něj v play-off není obvyklou výhodou, neboť na Dašické Beksa během čtvrtfinále a semifinále ztratila celkem čtyři ze sedmi duelů, včetně všech tří semifinálových. To bude muset změnit, pokud chce myslet na další bronz a také na kvalifikaci o Ligu mistrů (LM), kterou by právě třetí místo v Kooperativa NBL mělo nově zaručovat. I o tomto nenadálém náboji „malého finále“ bude nyní hovořit pardubický veterán Radek Nečas.   

Radku, jak jste vy osobně prožíval semifinálové vyřazení, kdy Pardubicím opět uniklo první české ligové finále, a kdy váš tým ztratil všechny tři domácí zápasy?
Je to tak – v dlouhodobé části jsme si vybojovali výhodu domácího prostředí pro čtvrtfinále i semifinále, ale ani v jednom případě se nám nepodařilo vyhrát první zápas na svém hřišti. V semifinále s Opavou jsme doma nedokázali vyhrát ani jednou, při čemž nejde myslet na vyšší cíle než na souboj o třetí místo.

Po loňském semifinále s Děčínem jste i v letošním čtvrtfinále a semifinále třikrát v řadě prohráli zahajovací zápas série play-off na domácí půdě, dvě sezony po sobě jste nezvládli ty rozhodující bitvy v semifinále. Čemu tyto nezdary připisujete a měly některé společné rysy?
Společné bych neřekl. Ani si nemyslím, že by tam byl na nás tlak kvůli tomu, že jsme museli ten první zápas vyhrát. Tím, že se hrálo na čtyři výhry, ta jedna porážka se ještě dala nahradit venku. Když se ale teď prohrály oba první zápasy doma, soupeř už pak mohl chytit lauf, sebevědomí a hůř se to otáčelo, což se i potvrdilo. My jsme sice třetí zápas v Opavě vyhráli a ani ve čtvrtém jsme nehráli tak špatně, ale při některých hluchých místech jsme nakonec prohráli. A doma jsme pak vedli asi 39 minut, ale i tak jsme to k výhře nedotáhli.  

2618MTg.jpg

A co vám v play-off chybělo nejvíc?
Loni jsme se v semifinále trochu trápili ofenzivně, celá série s Děčínem byla o tom, že jsme nemohli nic trefit zvenku. Tomu se hodně podobalo i letošní čtvrtfinále s Ústím, ale v semifinále to bylo jiné. Opava přijela s tím, že uvidí, co budeme hrát my, a jak na tom sama bude. Opavští hráči, myslím, nečekali, že by nás v naší hale mohli třikrát porazit. My do série a prvního zápasu nevstoupili dobře, chyba ale nebyla tolik na útočné polovině jako loni, ale spíš v obraně, kdy Opava hrála čtyři pět útočných systémů, a my jí nebyli schopní zabránit ve skórování. Až na třetí utkání v Opavě, kdy jsme se utrhli na stovku, ty zápasy většinou nebyly bodově nijak bohaté, ale my hlavně nebyli schopní zabránit soupeři ve skórování. Když potřeboval dát koš, tak ho dal, a vždycky to bylo z těch systémů, o kterých jsme věděli, že bude hrát, ale nepokryli jsme je tak, jak jsme si před sérií řekli. Tímhle ale nechci říct, že by Opava nepostoupila a finále si nevybojovala zaslouženě.  

Zatímco v opavském týmu to prakticky každý hráč bez ohledu na pozici může zvednout z jakékoli vzdálenosti, u vás soupeř věděl, že někteří se do střelby zejména z větších dálek nehrnete. Jak velký to je pak v těchto zápasech o všechno limit?
Jak jsem říkal, útok jsem jako problém neviděl. S tím odstupováním od různých hráčů proti nám hrálo spíš Ústí, Opava podle mě takhle nebránila. Bránila stejně jako proti každému soupeři, možná jen v některých momentech tam nějaké ustoupení bylo. Spíš šlo o to, že my si nevypomáhali v obraně, jak jsme měli, z čehož pramenily volné střely, které v kritických částech zápasu soupeři proměňovali, prostě proto, že byli volní.

Zdálo se také, že vám v sérii chybělo víc přechodových bodů, na které býváte zvyklí. Nebyly na to už někdy síly, nebo jste se do protiútoků málo nutili?
Když Opava bránila osobně, tak jsme tu tendenci ještě měli. V momentě, kdy soupeř přešel na zónu, tak myslím, že jsme až moc hleděli na to, abychom zahráli nějaký systém a tolik jsme balon netahali dopředu. Obecně bych ale řekl, že v celé sérii jsme dali bodů z protiútoků dost, třeba Kamil Švrdlík tam běhal jako Usain Bolt. Jako velký problém jsem tohle neviděl. Samozřejmě ale pokud se dostanou koše v obraně, vytváří se protiútoky přece jen hůř.

Teď vás čeká série o bronz. Budete se po velkém semifinálovém zklamání muset hodně nutit do toho opět zapnout naplno. Anebo ten nový náboj, kdy se podle aktuálních informací bude hrát o kvalifikaci Ligy mistrů, výrazně zvýší motivaci a adrenalin celé série?
Musím říct, že tohle je pro mě úplně nová informace. Je to nová situace a my se musíme snažit, abychom se do té kvalifikace dostali, tudíž musíme skončit třetí. Zklamání po semifinále je jistě obrovské, ale popel si na hlavu můžeme sypat jen sami. Už je pozdě brečet nad rozlitým mlíkem a je potřeba se soustředit na zápasy před námi.

Co s už opět kompletními Svitavami rozhodne? Skoro by se chtělo říct, že domácí prostředí to u vás nebude, anebo s Tury to bude jiný příběh?
Možná je to klišé, ale rozhodne obrana a momentální forma. Doufám, že ponaučení z předchozích sérií máme dost, a pokud pokryjeme rychlý protiútok soupeře, povede tudy cesta k úspěchu.