Kooperativa NBL

Po 7 porážkách 28-0 i s unikátním mužem!

13.03.2019 - red
počet přečtení: 387
vytvořeno 13.03.2019, upraveno 13.03.2019

TV KNBL

S PETREM BOHAČÍKEM O ÚKAZECH I CESTĚ ZE DNA S VIDEEM Když kolínští Medvědi před Vánocemi při domácí demolici Nové huti nastřádali nevídanou šňůru 22-0, těžko někdo mohl čekat, že takový milník bude ještě v letošní sezoně překonán. Přesto se to stalo, a to v sobotním duelu čtvrtého kola A2. A opět u toho byla Ostrava! Tentokrát však na té plusové straně. V roli oběti byli hradečtí Sokoli, kteří na přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny museli skousnout neuvěřitelnou a pro utkání rozhodnou sérii soupeře 28-0! Navíc šlo o zápas, v němž NH utnula svou černou sérii sedmi porážek.

„Tím, jak tam najednou byla chuť konečně vyhrát, dařilo se všem a všichni z toho měli dobrý pocit. Od první čtvrtiny se nám dařilo držet dobré tempo, což se nám poslední zápasy nevedlo. Najednou nás to bavilo a šlapali jsme pořád dál a dál. Vnímal jsem, že body přibývají, ale nevěděl jsem, že ta šňůra je až taková. Něco podobného jsem asi ještě nezažil,“ podivoval se v rozhovoru ještě před středečním duelem v Kolíně kapitán Ostravanů Petr Bohačík, který k nebývalému počinu rovněž přispěl.

Byl to pro něj vůbec netypický duel. Dosáhl v něm totiž více bodů (26), dokonce dvojnásobně, než doskoků (12). A na to tuhle sezonu nejlepší „rebounder“ ligy vůbec není zvyklý.
 


Petře, vy jste basketbalový úkaz. Víte proč?
Ne, to netuším. (pousměje se) Nebo možná jen trochu, ale nechám se překvapit...

Hrál jste v této sezoně 18 zápasů a z toho desetkrát jste zapsal víc doskoků než bodů! Neříkají vám , že jste tím divný?
Ne, to ne. Ani mě samotného tohle ve statistikách netrklo. Vím, že se mi letos na doskoku daří, ale sám jsem tohle netušil, i když samozřejmě vím, že na koše se kolikrát hodně nadřu. O to víc se možná snažím bojovat a jsem motivovaný urvat to aspoň těmi doskoky, abych týmu pomohl.

Je ten poměr ve prospěch doskoků daný spíš tím, že málo dáváte, nebo že nemáte v ruce tolik míčů?
Od všeho něco. Jsou zápasy, kdy míčů mám dost, a zase nemám takové procento. A kolikrát to vyplyne ze samotné hry. Není to ale vyloženě tím, že bych měl letos málo balonů.

Ptám se i proto, že v sestavě jste obklopen větším počtem zahraničních hráčů, kteří mnohdy zakončují rádi ve větším množství.
Něco na mě ale zbyde vždycky. Určitě to není tím, že máme víc zahraničních hráčů a že bych se ke střelbě dostával málo. Navíc poslední sezony kolem sebe mám cizince pravidelně. Platilo to i o té minulé, kdy tam nebylo ode mě tolik doskoků. Pokud se ale podíváme trochu víc na problém, který v této sezoně máme, tak jednou z věcí, kterou si často na tréninku ukazujeme, je to, že by přihrávek v tom daném útoku mělo být určitě víc.

Vážíte si víc průměru 11,2 doskoku, nebo 11,9 bodu? Anebo si zakládáte na tom, abyste byl na konci sezony jediným hráčem v lize s průměrným double-doublem, když teď vás dorovnává jedině Javonte Douglas z Olomoucka s 21,1 bodu a 10,1 doskoku?
Nezakládám si na ničem. Samozřejmě nástřel kolem 11 bodů je celkem fajn, ale není to žádný šlágr na můj počet minut (31). Za ty doskoky jsem vděčný, že jich je tolik, a to i v té konkurenci českých a zahraničních výborných skokanů.

V sobotu jste konečně v utkání s Hradcem utnuli sérii sedmi porážek. V předchozím průběhu to bylo dokonce 8 proher za sebou. Pokud byste o víkendu prohráli, poslední Sokoli už by bývali dorovnali vaši bilanci. Jakou depresí z letošního vývoje sezony máte?
Ta poslední série byla nepříjemná. Když člověk dělá nějakou práci, snaží se makat v tréninku a výsledky nepřicházejí, je to nepříjemné a už se začíná dostavovat i frustrace. Pro nás byly špatné zvlášť ty předchozí dva zápasy s Kolínem doma a na USK, to byla velká bída. Celý tým jsme si pak už sedli a řekli si, že takhle to dál nejde. A pomohlo nám to. Hradec jistě nepřijel v plné síle, ale byly tam už věci, o kterých jsme si řekli - v útoku a hlavně v obraně, kde se nám to konečně podařilo plnit.

Jaké všechny důvody podle vás způsobily letošní bídnou sezonu týmu?
Těžko se na to odpovídá. Některé věci se letos nepovedly, ale to bych nechtěl moc rozebírat. Očekávání před sezonou byla určitě větší. Tým se skládal zase skoro celý znovu, z minulé sestavy jsme zbyli prakticky jen já s Milanem Stanojevičem. Určitě trvalo, než se noví hráči zapracovali, a našli jsme jejich silné stránky. Na přelomu roku nastaly i problémy se zraněními, i já jsem kvůli zlomenému malíčku na noze chyběl od konce prosince až do začátku února, přičemž zrovna v lednu jsme hráli nejvíc zápasů. Hned po zranění, prakticky bez tréninku, jsem musel jet do Hradce jako náš jediný pivot, přičemž tam nám vypadli další hráči. Teď už jsme ale všichni zdraví a máme poslední šanci z toho ještě něco vytlačit.

Jakou vidíte šanci na předkolo?
Hodně napoví už dva nejbližší zápasy. Pokud je zvládneme, budeme ještě ve hře a půjdeme si za tím. Pak by se nám i líp trénovalo a věřili bychom, že to můžeme dokázat.