Kooperativa NBL

Ten, co je už 20 sezon "cajk"

14.03.2019 - red
počet přečtení: 477
vytvořeno 14.03.2019, upraveno 14.03.2019

TV KNBL

S NEJSTARŠÍM MUŽEM LIGY A JEJÍM NEJLEPŠÍM AKTIVNÍM STŘELCEM I jeho třikrát mladší kolínští svěřenci už tuhle speciální „motivačku“ možná někdy slyšeli. Jejich trenér tvrdí, že ač hrál už od třetí třídy, až do patnácti býval v týmech jen do počtu. Sám by si tehdy nevsadil, že už za čtyři roky bude debutovat v lize. Že v nejvyšší soutěži zvládne dvacet sezon a odehraje je bez většího zranění. Že se stane s více než 8000 body (minimálně) patnáctým střelcem ligové historie. A že v čerstvých devětatřiceti – i s těmi příšernými letními přípravami - nebude mít stále dost... A stejně tak by si v létě 2008, kdy přicházel z končícího A Plus Brno do kolínské roviny, nevsadil na to, že v ní vydrží dlouhých jedenáct let (zatím) a usadí se v ní nastálo. Nyní už nejen jako hráč, ale i asistent a kouč, který aktuálně vyhlíží alespoň účast v předkole play-off NBL, aby na osobně historickou sezonu měl i nějakou lepší týmovou vzpomínku. Chlapík, který na jakékoli kladné osobní ohodnocení zareaguje tak, že je to jen tím, že je tu tak dlouho. Kolínský Medvěd David Machač už ale zároveň jako věrozvěst všude kolem sebe šíří vypůjčenou větu o tom, že „věk je jenom číslo“. A ještě „chvíli“ se tím hodlá řídit.

Davide, 8000 ligových bodů už není metou pro každého. Pro vás ale nepřišlo její pokoření v ten nejradostnější moment, že?
Je pravda, že letošní sezona je taková zvláštní, takže po této stránce souhlasím.


Čím se podle vás letošní sezona příliš nepovedla?
Postup do A1 nás stálo iks zápasů prohraných v koncovce. Z těch asi pěti koncovek by bývalo stačilo vyhrát jednu a byli bychom tam. A sezona by pak byla radostnější.


Jak si sedlo složení týmu, Češi s cizinci, a jak ho poznamenaly odchody? Připomenu, že před sezonou jste na papíře vypadali velmi dobře, ale ještě v přípravě na celou sezonu vyřadilo zranění kolena kolegu Vocetku a až s velkým zpožděním naskočil do ročníku další obávaný střelec Bratčenkov…
Sezona je specifická v tom, že jsme nebyli ani chvíli kompletní. Na tréninku nás většinou není ani deset, nemůžeme hrát pět na pět a kromě zranění Miška Vocetky a pozdějšího návratu Vojty vždycky ještě někdo vypadl na kratší dobu a nikdy jsme nehráli komplet. To samé teď – někdo se uzdraví a další hned odpadne. Je to velmi složité.


3320Y2J.jpg

A do toho všeho přišel únorový odchod nyní už reprezentačního guarda Šafarčíka.
Byl to náš top hráč, prakticky nejlepší skórer s velkou rolí. Samozřejmě nám chybí, ale dostal nabídku z Nymburka a my mu všichni přejeme, aby se mu tam dařilo. A ještě nejde vynechat odchod pivota Pajoviče, což byl další hráč užší rotace.

Lze sezonu ještě alespoň dílčím způsobem zachránit postupem do předkola play-off?
Ano, zachránit ji ještě můžeme, a to postupem z předkola do play-off. A uvidíme, z jakého místa, a kdo by na nás pak vyšel.

Zpět k vašemu kariérnímu milníku – 8000 tisíc ligových bodů jste dosáhl ve své jubilejní 20. sezoně. Když uvážíte, kdo všechno už je za vámi, a že už jen 14 borců je lepších, je to i v této složité sezoně aspoň na jednu skleničku?
(lehce se usměje) Ta jména jsem viděl. Přede mnou jsou opravdu páni hráči. A jestli to je na skleničku? Prostě je to tím, že hraju dvacet let a je mi pomalu čtyřicet, takže je to dané spíš tím věkem, než že bych byl nějaký super střelec.

Bezprostředně před vámi je čtrnáctý Milan Voračka s 8305 body, pak třináctý Gustáv Hraška s 8460, dvanáctý Levell Sanders s 8618, jedenáctý Zdeněk Douša s 8822 a desátý Petr Treml s 8977. Na koho si ještě věříte?
Letos už asi nestihnu nikoho (smích) a dál bych to nechal otevřený. 9000? Ne, ne, to už ne. Na to bych musel hrát dalších asi pět let a to by bylo moc. (smích)

Kdyby vám ve vaší první sezoně na konci druhého milénia (1999/2000) někdo řekl, že v lize budete působit i za 20 let, jak byste reagoval?
Že je úplný blázen. (směje se) Takhle jsem to naplánované neměl. Byl jsem vůbec rád, že jsem se v Kroměříži dostal do ligy a přes jedno i druhé Brno se nakonec posunul až do Kolína. Že budu hrát nejvyšší soutěž a dokonce dvacet let, to nešlo vůbec předpokládat.

Jak jste se vlastně dostal do Kroměříže, v jejímž dresu jste 10. září 1999 v Pardubicích sedmi body za 11 minut vstoupil do ligy?
Poslední rok dorostu jsem hrával ligu za Přerov a na druhý půlrok jsem spolu s Jardou Prášilem přestoupil do Kroměříže, se kterou jsme postoupili až na mistrovství republiky. A pak jsem tam zůstal i v mužích.

8000 bodů, to už je pěkných pár tisíc proměněných střel. Byla pro vás některá výjimečná, že na ni nikdy nezapomenete?
To asi ne, ale určitě vím, že jich moc nebylo levou rukou. (usmívá se) Nějaký koš, kde bych si řekl: „jóó, to jsem dal před patnácti rokama“, tak takový si nevybavím. Podle mě se mi nikdy nepovedla ani nějaká rozhodující střela z půlky nebo něco podobného.

Držíte se v lize tak dlouho proto, že berete spoustu prášků proti bolestem, nebo si to bez aktivního působení v lize prostě neumíte představit?
Prášky neberu žádné, fakt nic. Ani žádnou extra výživu. Místo všech prášků na bolest používám našeho maséra (smích).
Asi je to tím, že se mi vždycky, a to teď musím zaklepat, vždycky vyhýbala větší zranění. Nikdy mě nepotkal těžký výron kotníku nebo operace kolena, jen něco na týden a pak jsem byl zase „cajk“.

3321MWZ.jpg

A co rána po zápasech, co vás bolí nejvíc?
Nebudu lhát, to bolí asi všechno. Taky se mi někdy špatně vstává, ale nestává se, že bych byl úplně nepoužitelný.

Být nejstarším hráčem ligy….
(přeruší) A je to tady. Věděl jsem, že to přijde… (smích)

Nechci to připomínat, ale prostě jste tak dlouho vydržel, což je i obdivuhodné. Berete to jako poctu, nebo je vám to úplně jedno?
Asi je mi to jedno. Mně to nějak nepřijde, kdyby na to někteří nenaráželi. Tím, jak se v té šatně pořád pohybujete mezi těmi mladšími, nepřijde vám, že už je to tolik.

Vážíte si tedy víc třeba toho, když o několik let mladší kouč Svitav Lubomír Růžička v rámci tématu, které se vás nijak netýká, jen jako by mimochodem prohodí, že „věk je jen číslo, proto David Machač hraje v 39 letech ligu a je stále platný. Proč? Protože je stále dobrý a ne starý“?
Já to samozřejmě četl a tu jeho hlášku od té doby používám. To, že „věk je jenom číslo“, teď šířím všude kolem. Je to velmi dobrá hláška a jistě to i trochu potěšilo.

Kde jinak nejvíc slýcháte, že jste nejstarší?
Rozhodně v šatně, ale to jsou jen narážky, a myslím, že v dobrém. Nebo v to aspoň doufám.

Kolikrát za poslední roky jste si sám pro sebe řekl, že už to každodenní lopocení, nepříjemnou letní přípravu a obsazené víkendy nemáte zapotřebí?
Říkám si to určitě každou letní přípravu na atleťáku a poslední tři roky už taky dodávám, že to je moje poslední sezona. A pak je to ta další...


Chvíli se zdálo, že hráčů z vaší první sezony bude letos aktivních víc. Nakonec zbyl ale jen jeden. Víte, kdo?
Podle mě to bude „Šutys“ (Radek Nečas), nebo „Karel“ (Petr Benda). A myslím, že určitě tam tehdy byl „Šutys“, který hrál snad ještě dřív než já.

Trefil jste... Vezmu na světlo i jednu vaši dřívější hlášku, že do čtyřiceti se liga hrát nedá. Stále na tom trváte?
(chvíli mlčí) Jasně, říkal jsem to a říkám to, ale myslím, že svým způsobem by to nějak šlo. Teď v úterý mi bylo 39 a 40 je za chvíli. Neříkám tedy, že to nejde, ale musí se člověku vyhýbat zranění a pořád ho to musí bavit.

V Kolíně jste od sezony 2008/09. Kolik byste dal dohromady jmen z tehdejší sestavy?
Myslím, že většinu. Pod košem byl Rogers, dál Šebek, Kiršbaum, Markovič, Mihailovič, na rozehrávce „Vasil“ (Jan Pavlík), dál Lepinaitis, Kandič, Velenský, Jirka Vorlíček, Brown. Ještě mi někdo chybí? Takže Ames, Zuzák… (nedostalo se jen na Jiřího Novotného a Romana Zachrlu)

Až svou kolínskou misi završíte, zůstanete, nebo se budete vracet do rodného kraje?
Ne, nikam nejdu. Mám tu přítelkyni, teď už i dítě a zázemí, takže tu zůstávám.

V kolínském klubu jste činný hned v několika funkcích. Tou první je trenérská v klukovské mládeži. Koho aktuálně vedete?
Je to kategorie U13. Teď jsme v tabulce krajské soutěže za Nymburkem.

Berete to osobně za úspěch?
To neumím posoudit. Úspěch podle mě je, že to ty kluky baví, je jich docela hodně a zůstávají u toho. Jsou tam určitě šikovní kluci, ale teď je ještě brzy na to určit, že za deset let ten nebo ten bude hrát nejvyšší soutěž. Někteří tam mají našlápnuto, ale musí pokračovat a nesmějí „usnout“.

Loni i letos také vystupujete u ligového týmu v roli asistenta kouče Beneše. Co všechno máte vlastně na starosti a jak se na této pozici cítíte?
Pro mě to zase extra moc věcí neobnáší. Když děláme individuální věci na tréninku, mám na starosti pivoty. Plus dělám skauting soupeřů před zápasy. A to je víceméně vše. Spíš jsem ale pořád hráč.

Umíte si po téhle zkušenosti už líp představit, co by obnášelo být naplno ligovým trenérem?
Je to strašně složitá práce a v současnosti si to představit neumím.

Až to v těch 40+ letech jednou „zapíchnete“, už víte, co bude pak? Do čeho by se vám chtělo?
Pak nastane reálný život, člověk si najde normální práci, nebude každý den na tréninku, ale uvidíme, co se naskytne. Jestli zůstanu u basketu, nebo ne.