Kooperativa NBL

V nájezdu jsem zjistil, že už nemám sílu

21.11.2018 - red
počet přečtení: 746
vytvořeno 21.11.2018, upraveno 21.11.2018

TV KNBL

O ZÁZRAKU S PETREM ŠAFARČÍKEM Jejich akcie byly před pondělní předehrou 11. kola velmi nízko. Se sedmičlennou rotací, bez hlavního pivota Pajoviče proti velké podkošové síle soupeře, a s křídelníkem Purifoyem, který se až v neděli před zápasem z týmového manuálu učil, jak hrát na pozici 4. Jenže samotný průběh duelu kolínských Medvědů s pardubickou Beksou, hrající třetí mač v pěti dnech, se původním očekáváním vzpíral. GEOSAN doma dlouho vedl, když jen za poločas vysázel 59 bodů. Ve čtvrté čtvrtině se však přece jen začal prosazovat favorit, který minutu a půl do konce vedl o devět. Pak se ale stalo něco, k čemu v životě profesionálního basketbalisty dochází jen zřídka. Kolín zbylý čas ovládl 10-0 a senzačně triumfoval. Velkým dílem se o to zasloužil Petr Šafarčík, s průměrem 16,1 aktuálně už desátý skórer Kooperativa NBL.

„Tohle se mockrát nezažije a osobně mě žádný takový zápas nenapadá. Šance na obrat pro nás už byla hodně daleko. Síly chyběly, měli jsme toho v naší úzké rotaci dost, což na našem týmu už bylo vidět, a o to je cennější, že jsme tam všichni nějaké zbytky sil ještě našli. A já jsem pyšný na tým, že jsme to dokázali otočit,“ říká člen širší reprezentace.

„Sám jsem už i na sobě cítil, že sil moc nemám, protože poslední tři zápasy byly hodně náročné, kdy nás sedm skoro neslezlo ze hřiště. Nějak jsme se ale semkli a řekli si, že už prostě musíme vyhrát. Poslední dva zápasy doma s Děčínem a Olomouckem jsme i přes slušný výkon ztratili v koncovkách, což byla škoda, a s Pardubicemi už jsme to odmítli pustit, i když jsme přišli o dílčí náskok. Jsem hrozně rád. Ukázali jsme, že ten tým má charakter, a to je hodně cenné.“

3013YTk.jpg

Petře, kdo vlastně vedle kolegů Machače a Thompsona fungoval aspoň jako zaskakující třetí „dlouhý“?
Byl to Preston Purifoy, který už tam chvíli zaskakoval v sobotu na USK. O absenci Miloše Pajoviče jsme se ale dozvěděli až těsně před tím zápasem, takže Preston neměl šanci si ty akce natrénovat. Neznal to, protože čtyřku nikdy nehrál. V neděli mezi utkáními se tomu už trochu věnoval a projel si akce, aby věděl, kde stát, a s Pardubicemi to zvládl dobře. I jsme měli výhodu v obraně, kde jsme mohli víc přebírat, a nakonec se to ukázalo jako dobrá varianta, ve které možná budeme pokračovat.         

I přes náročný program Beksy v posledních dnech měla být favoritem. Byla kompletní, navíc v předchozích dvou utkáních dala soupeřům stovku a venku to dosud měla 3-0. Byla to po utkání velká euforie?
Obrovská! Pro takové zážitky a emoce se ten basket hraje. Oni úplně zničili Ostravu doma, pak jim to sice nevyšlo v Europe Cupu, ale vzápětí doma jasně přejeli Opavu. My ale trochu kalkulovali s tím, že ve středu mají poslední zápas v Europe Cupu, budou doma chtít poprvé vyhrát a s trenérem jsme se bavili o tom, že u nás se budou podvědomě šetřit, i když oproti nám mají obrovskou rotaci, a že do zápasu můžou vstoupit vlažněji, čehož jsme na začátku využili. Vybudovali jsme si určitý náskok, oni museli dotahovat, s přibývajícím časem začínali být nervózní, a i když to pak otočili, dopadlo to pro nás.    

Zásadní při vašem finiši bylo asi to, že vy jste hned vzápětí po zvýšení soupeře na devět snížil z nájezdu střelou na dlouhou ruku o desku.
Už na nic nebyl čas a viděl jsem, že jsme se poslední tři minuty v útoku trápili. Nedávali jsme ani z dobrých pozic, na čemž se už podepisovala ta únava, tak jsem si řekl, že není co ztratit a něco zkusil vymyslet. Takovou střelu jsem nedal poprvé a naštěstí jsem na to našel poslední zbytky sil.

Následovala trojka z nyní už vaší oblíbené levé strany oblouku. Je tenhle pokus, kdy běžíte podél postranní čáry a najednou se musíte zaseknout, ve vzduchu srovnat a trefovat se do obruče, když jste stále v jakoby bočním pohybu, pilotážně složitý?
Když jsem to viděl na videu, vypadá to hodně složitě, ale mně to v tu chvíli ani nepřišlo. Je fakt, že je to teď moje oblíbená strana, a tím, že tuhle sezonu střílím hodně z protiútoků, tedy i z plného sprintu, je to už nějak zažité. Jasně, byla to divoká střela, ale v tu chvíli mi tak těžká nepřišla. Jak jsem ji trefil, a pomalu jsme to stahovali, už jsem věřil, že to otočíme. Pardubice už pak vypadaly víc zlomené než my.
 


Pardubický Jackson poté nedokázal vyhodit do pěti vteřin z autu, což bylo zvláštní v tom, že nabíhající spoluhráč Půlpán se mu poměrně dlouho nabízel, když se vás zbavil ve cloně, a vy jste musel být rád, že vám takto „pomohl“…
To byla první věc, co jsem pak řešil s kluky, že jsem nechápal, proč Jackson na Viktora nevyhodil. Já se tam „sekl“ v té cloně a on zůstal úplně volný. Nevím, jestli ho neviděl, nebo měl za úkol vyhodit jinam. Viktor ale měl super zápas, takže nevím, na koho jiného to měli vyhodit. Navíc mi přišlo, že na ten výhoz dostali o něco víc než pět sekund, ale stejně to nezvládli. I tohle byl jeden z klíčových momentů.

Následoval váš výhoz z nájezdu na Purifoye, který trefil trojku. Šlo o náhodu, nebo o plán?
Věděl jsem, že na té straně je, ale já nejdřív chtěl sám najet na levou stranu do koše. V nájezdu jsem ale zjistil, že už nemám vůbec sílu tam dodriblovat (smích), navíc Preston tyhle trojky má dobré, jeho obránce se na malou chvíli otočil, Preston udělal rychlý pohyb a najít ho pak bylo snadné. Ani na vteřinu jsem neváhal, že by to nedal. Tyhle střely umí nejlíp z našeho týmu. Od toho tam je.

A závěrečné slovo si vzal váš rozehrávač Walton, který najel přes Benjamina a korunoval svůj po čase skvělý výkon.
On už takový potřeboval, poslední zápasy se docela trápil. Měl ale výborný, agresivní vstup a celou dobu nás držel. Ukázalo se, že máme hodně vyvážený tým, kdy jsme se v té koncovce o body podělili. Toho si hodně vážím. Kdyby to byl jen jeden z nás, už by si na něj mohl soupeř dávat v tom posledním nájezdu větší pozor.        
Poslední tři zápasy s celkem 69 body vás katapultovaly už na 10. místo v ligovém pořadí střelců. Kam míříte dál?
Mířím co nejvýš, ale nemám v hlavě žádné číslo. Vím samozřejmě, jak na tom jsem, ale není to můj hlavní cíl. Teď to vyplývá ze hry, dostává se ke mně hodně míčů a já to nějakými body splácím. Ono to má ale dvě strany – třeba proti Děčínu jsem si udělal 33 body osobák, ale nevyhráli jsme. Lepší jsou zápasy jako v pondělí, kdy se to rozprostře mezi víc hráčů a dotáhne se to k vítězství.

Pardubický soupeř a kolega z reprezentace Viktor Půlpán utvořil v předchozím zápase ligový rekord sezony v asistencích a výborný výkon s 19 body podal i proti vám. Vy jste si nedávno vylepšil 33 body osobní maximum, teď jste zavíral zápas s Beksou. Nejste sice hráči na stejné pozici, ale vypadá to, jako byste se před blížícím se kvalifikačním oknem trumfovali. Jak si na finální nominaci věříte vy?
Já bych byl nejradši, kdybychom se do ní dostali oba. Viktor je můj dobrý kamarád, výborný hráč a dělá pro to, aby se tam dostal, maximum. Poslední zápasy zahrál fakt výborně.