Kooperativa NBL

Všichni jsme byli úplně v šoku

03.08.2018 - red
počet přečtení: 983
vytvořeno 03.08.2018, upraveno 03.08.2018

S PETREM SEDMÁKEM Mohl to pro něj být půlrok snů. Hned prvního ledna se mu narodila „basketbalová“ dcerka Rebeka, již má s bývalou hráčskou košické Cassovie Monikou Migovou. I ve svých zřejmě posledních zápasech za reprezentaci patřil jako její třetí střelec k hlavním oporám, byť to nakonec v předkvalifikaci mistrovství Evropy k postupu nevedlo. Usazený byl v čarokrásných Košicích, kde s tamním týmem KB útočil na ligový titul. Ten však po divoké sérii s Levicemi Košice nezískaly a den po finále přišel pro všechny hráče doslova šok. Dozveděli se, že jejich ambiciózní klub po pouhých třech letech v extralize končí. A nejen popradskému rodákovi Petru Sedmákovi tak nastaly krušné dny a týdny. Věděl, že s oblíbeným městem se bude muset rozžehnat a za nové nečitelné situace ve slovenském sportu postupně zjišťoval, že si džob na další sezonu bude muset hledat v zahraničí. A protože všude najdeš krajana, vrací se někdejší top skórer NBL po pěti letech na české palubovky, kde bude stát u zrodu nového projektu Královských sokolů, toužících během nejbližší dekády vyletět až do tuzemské basketbalové stratosféry. Třiatřicetiletý power forward s tělem mladíka, který pod koši začínal až v dorosteneckém věku, u toho bude (nejméně) nejbližší tři roky. Aktuálně se připravuje na novou sezonu v Košicích, odkud také vyprávěl o sobě, ukrutné šichtě v Emirátech a především o nepříjemně horkém sportovním dění v zemi tatranských a namnoze i podkošových velikánů.              

Petře, mohlo by vás třeba letos začátkem roku, kdy se vám narodila dcerka Rebeka, vůbec ještě napadnout, že byste se mohl vrátit do české ligy?
Po pravdě, do české ligy jsem se vrátit chtěl, ale můj tým v Košicích vypadal velmi dobře, každý rok se zlepšoval a neveřil bych, že by mohla nastat situace, že klub najednou v extralize skončí. To byla skutečně rarita a možná se to ještě v historii nikdy nestalo, že by takový klub, sice mladý, ale s výbornými výsledky za poslední tři roky, takto hned po finále skončil. Nic takového si napamatuju, možná kromě Pezinku, to ale byla trochu jiná historie.

2738YzA.jpg

Když jste v půlce sezony 2012/13 odcházel z Děčína kvůli tehdejším úsporným opatřením klubu, mrzelo vás to hodně, když se později ukázalo, že to byla na dlouho poslední štace v NBL?
Mě to tehdy fakt mrzelo. Opatření ale byla přijata, já měl otevřený kontrakt a rozhodl jsem se pro Inter, se kterým jsem tu sezonu vyhrál titul. Takže to nebyla špatná sezona, ale nikdy není dobré, když musí hráč takto odejít, možná po třech měsících v týmu. Zvlášť když šlo o ambiciózní klub, který hrál pravidelně o medaile.

Byl za posledních pět let ve hře váš návrat do NBL?
Ani ne. Spíš jsem se díval jinam a chtěl vyzkoušet jiné ligy. Až teď se to nějak zlomilo. Možná by ale Česko ani nebylo reálné, pokud by Košice zůstaly v soutěži a nechaly si mě v kádru. Mám tu dobré zázemí i rodinu. Snoubenka Monika ale stále ještě chtěla jít někam ven a po sezoně jsme zkoušeli Emiráty, kde jsem působil dřív, což nevyšlo, stejně jako v jiných zajímavých zemích. A i kvůli světovým kvalifikacím se pak všechno posouvalo, muselo se pořád čekat a já se mezitím rozhodl pro Hradec. Je to takový „rodinný klub“, s dlouhodobou vizí, a kvůli tomu tu jsem. A dopomohl k tomu i Dušan Pandula (posílil Hradec už dříve jako hrající asistent), od nějž jsem měl také informace.

Hradec bude vaším pátým českým klubem. Bude i posledním na této úrovni?
To ještě nevím, do kdy vydržím. Já ale začínal s basketem později, až v nějakých patnácti. Svou první profi smlouvu jsem podepisoval snad až v roce 2004. Takže i když je mi 33 let, cítím se dobře a jsem stále v pohodě.

Ještě před letošní finálovou sérií s Levicemi skutečně nebyly žádné signály o tom, co se nakonec už den po ní stalo realitou, tedy že prezident a majitel klubu František Sabol oznámil konec Košic v extralize?
Signály nebyly žádné. My jsme první zápas v Levicích o bod vyhráli a majitel klubu měl narozeniny, tak jsme byli druhý den pozvaní na oběd a tam nám bylo řečeno, že to byl super zápas, že máme vydržet i dál a že o klub je postaráno, i ze strany města. Myslím ale, že už v té době tušili, že se něco stane, jen nás chtěli namotivovat, abychom finále zakončili vítězstvím. Nicméně i po tomhle špatném konci je třeba poděkovat panu Sabolovi, protože dělal vše pro to, aby klub udržel. Měli jsme se tam dobře, o nás, hráče, bylo dobře postaráno a i touto cestou bych chtěl panu majiteli poděkovat. Jen škoda, že se to nedotáhlo ještě dál, protože odstoupení Košic znamená i výrazné oslabení ligy.
 


Z vyjádření klubového prezidenta se zdálo, že konec by nastal i v případě titulu. Nebo ne?
Zřejmě by to dopadlo stejně. Možná by ale titul ještě něco změnil, těžko teď zpětně spekulovat. Pravda je, že finanční situace klubů teď bude horší, budou potřebovat navýšit rozpočty, protože od prvního ledna jim vzniká povinnost odvádět za hráče i zdravotní a sociální pojistění, což bude těžké nejen v basketu, ale celkově v celém sportu u nás.

Prezident Sabol v prohlášení po finále, které vyhrály Levice 4-1, zmínil jako hlavní důvod konce nástup platnosti zákona o sportu, ale zmínil i to, že váš tým v prvním domácím zápase zásadně poškodili rozhodčí a zazněly i stížnosti na mediální útoky po semifinálové sérii s Interem. Byla třeba ta kritika sudích oprávněná?
To bych nerad komentoval. Rozhodčí se to vždy snaží nějak odpískat, jsou to taky jen lidé a i oni dělají chyby. Byli za tento zápas potrestaní a do konce série už pak nepískali. Nevím, jestli to bylo naschvál, ale vypadalo to tak, že nějaké sporné verdikty tam byly. Na Slovensku je to boj, když se hraje o titul, z každé strany je něco a ještě možná doznívaly i některé věci ze semifinále s Interem. Ta situace byla napjatá. Možná to pak někteří v klubu nezvládli a naštvali se a možná i to rozhodlo o konci klubu. Ten nový zákon ale sehrál roli určitě – už v letošním roce za nás, hráče, kluby platily daňové odvody, což bylo každý měsíc 19 procent z výplaty. A teď se přidá ještě pojistné, takže to bude mnohem víc. A buď na to doplatí hráči snížením platů, nebo kluby budou muset shánět další sponzory. A to dnes není lehké… Všechno se to seběhlo strašně rychle – v neděli skončil poslední zápas a v pondělí jsme si na týmové večeři vyslechli tuhle zprávu. Byli jsme všichni úplně v šoku z toho, co se děje. Mě to mrzí o to víc, že předtím jsem měl v jiném klubu smlouvu na dva roky a teď bych měl klidnější léto, na druhé straně minulá sezona byla velmi pěkná, byl jsem v Košicích s rodinou a cítil se tam jako doma, protože je to nádherné město.

Jak velké problémy nové odvodové povinnosti ve slovenském sportu způsobí a jaké už způsobily? Skončí i další kluby v nejvyšších soutěžích, nebo bude muset hodně sportovců s platy dolů?
To se všechno uvidí. Zatím jsem pozoroval, že nabídky od spousty klubů šly výrazně dolů, ty platy teď spadly o půlku níž. V Košicích navíc letos skončil i ženský tým Good Angels, což znamená něco, jako by v Česku skončil Nymburk, nebo ženský USK. I u Good Angels byl důvodem ten nový zákon, teď budou fungovat už jen s mladými hráčkami a juniorkami (nadále v extralize žen) a tuším, že bez účasti v evropských pohárech. Jinak myslím, že skončily i některé fotbalové, volejbalové a házenkářské kluby a dál uvidíme, co se bude dít. Je to škoda, protože tato situace ubližuje sportu. Jistě pro nás hráče by bylo super, kdyby za nás kluby mohly platit všechny odvody, ale jak vidíme, nemají na to peníze. Proto přicházejí tyto reakce. (Podle odhadů by kluby pro udržení stávajících hráčských platů musely navýšit rozpočty o 50 až 80 procent – pozn.)

2739YmI.jpg

Hledá si teď hodně hráčů z extraligy angažmá jinde, aby nemuseli jít platově výrazně dolů?
Nás, slovenských hráčů, nebylo v Košicích nějak hodně, tuším pět. Kolegové z týmu už všichni podepsali jinde, byť museli jít platově o něco dolů. Ze zahraničních hráčů Košic ale na Slovensku nepodepsal znovu ani jeden a s výjimkou Interu kluby své cizince obměnily. Takže výběr posil ze zahraničí nová situace zřejmě ovlivní. 

Ostatní kluby v soutěži pokračují. Budou muset najet na hodně úsporný režim, nebo se v lednu objeví více potíží?
Ještě nevím. Do konce roku asi každý nějak vydrží a potom se uvidí. Ukáže se, zda to ovlivní už tuto sezonu, nebo až tu další. Já doufám, že nikdo neskončí. Košice budou pokračovat v první lize a možná se do extraligy zase vrátí, což by bylo dobře. Snad ten krizový scénář nenastane, ale pokud to takto půjde dál, je velmi pravděpodobný. Stát žádá od klubů příliš. Ony nic nevydělávají, jsou stále v minusu, a když teď budou platit ještě všechny odvody, bude to velká zátěž. Ty daňové odvody se ještě daly zvládnout, ale teď nevím, co se bude dít.

Vy jste hrál v několika zahraničních zemích, jak to fungovalo tam?
Já jsem všude dostával čistý plat, nikdy jsem to tedy neřešil, a co vím i od jiných hráčů, tak to za ně taky kluby platily a leckde tak fungují už déle, ať je to v Německu, Španělsku nebo jinde, kde působil nějaký můj známý nebo já sám. U nás na tyhle náklady navíc ale nejsou peníze.

2740YjI.jpg

Jak se promění extraligové kádry? I vy jste asi tušil, že teď podobné podmínky jako v Košicích jinde nedostanete.
Čekal jsem, že takovou nabídku jinde nedostanu. Přistupoval jsem proto i na kompromisy, jenže některé kluby toho pak i zneužívaly, a proto jsem se rozhodl odejít. A když se otevřela šance jít do české ligy, využil jsem ji. Jinak už tím, že skončily Košice, úroveň soutěže o něco poklesne. Aspoň jsem rád, že ti hráči, co se rozprchli jinam, budou mít v nových týmech roli lídrů. Myslím, že ta nová situace ovlivní hlavně výběr zahraničních hráčů, na kterých se bude šetřit, a to ligu asi trochu oslabí. Dopředu se to ale těžko odhaduje.

Jak se to pak seběhlo s vámi a Hradcem? Byl u toho od začátku Dušan Pandula?
Tak on mi zavolal po sezoně, řekl mi o situaci v Hradci a o svém novém působení tam. Já mu naznačil, kdo by mohl být volnější na Slovensku, a nějakou dobu jsme to nechali otevřené. Měl jsem ještě určité nabídky ze Slovenska, a když to padlo, pár týdnů po skončení reprezentačního okna jsme si zavolali, Dušan to asi navrhl vedení a to se rozhodlo, že by to se mnou zkusili. Byl jsem rád. Přijel jsem i na schůzku do Hradce a dohodli jsme se.

Platí, že jste podepsal na tři roky?
Ano, plus je tam opce do roku 2022. Navíc bych se měl věnovat jako asistent týmu v kategorii do deseti let. 

2741N2E.jpg

Už jste se v médiích vyjádřil, že vám vedení klubu nastínilo plán dostat se během deseti let do české špičky.
Ano, takový je plán. Myslím, že to není nereálné. Klub se chce každý rok zlepšovat a já doufám, že lidé v něm budou trpěliví. Vrcholový basketbal do Hradce patří. Město leží na dobrém místě, není odsud daleké cestování po republice a zaslouží si to. Má i dobrý basketbalový klub v ženách, je tam na vysoké úrovni fotbal i hokej a doufám, že i basketbalový projekt v mužích bude pokračovat.
 
Z NBL jste v lednu 2013 odcházel chvíli poté, co jste jí v dresu USK kraloval jako top skórer. Do jak odlišné ligy se budete vracet, i třeba ve srovnání se slovenskou soutěží?
Českou ligu jsem sledoval, ale víc vám řeknu až po pár zápasech. Možná to bude na vyšší úrovni z pohledu rychlosti i organizace hry. Před pěti lety jsem basket bral i jinak, hrál jsem pak i jinde ve světě a jsem připravený na všechno. Věřím, že svou roli zvládnu. 

Máte za sebou i angažmá ve Spojených arabských emirátech, jaký to byl zážitek?
Tamní soutěž byla dost orientovaná na individuální hru, v každém týmu byl jen jeden zahraniční hráč a já se vždy bránil s Američany, kteří byli na vysoké úrovni. Často šlo o bývalé hráče z NBA nebo z Euroligy, kterým bylo třeba 37 let, přišli to tam dohrát, ale pořád předváděli výkony na fakt dobré úrovni. Tohle bylo náročné a já se tam nadřel jako kůň. Zažil jsem ale i zajímavé věci, země to je skvělá. Na každý zápas ven jsme odjížděli den dopředu, bydleli jsme v krásných hotelech. Zprvu bývalo dost horko, ale postupně se ochlazovalo a bylo tam velmi příjemně. Jen basket byl takový divoký, málo organizovaný.

2742MWM.jpg

Vy jste teď ještě stíhal i národní tým, v němž jste byl s Radoslavem Rančíkem už v roli veteránů. Nakonec to s postupem nedopadlo v loňské předkvalifikaci Světového poháru (bilance 1-5 ve skupině s Bosnou, Švédskem a Arménií, jediná výhra nad Švédskem doma), ani v první fázi předkvalifikace ME 2021 (hraná loni na podzim a letos, bilance 1-3 ve skupině se Švýcarskem a Makedonií, jediná výhra doma nad Švýcarskem). V jakém stavu se aktuálně nachází „hráčské zdroje“ pro národní tým a jakou má budoucnost?
Máme tam třeba (211 vysokého power forwarda) Brodzianského, který teď odejde do španělské ACB (do Obradoira rovnou z NCAA). Měl nastoupit už v této předkvalifikaci, ale nakonec se nedohodli. Dál je tam (216 vysoký pivot) Čekovský, který by teď měl hrát v Srbsku, a pak i mladí kluci jako (20letý guard) Mario Ihring (v minulé sezoně průměr 12 minut v 17 utkáních v Capo d´Orlando v italské lize a průměr 7 minut v 17 zápasech za Wloclawek) a do budoucna to, myslím, bude fajn. Ještě bych měl zmínit Michaela Fuska (224 vysokého pivota Interu, kde hostuje z Charleroi, kde se mu dosud nedařilo prosadit), který by měl být také budoucností reprezentace, a samozřejmě (217 vysokého pivota Levic) Borise Bojanovského. Teď ve vyběru chyběl, ale určite si zaslouží za národní tým hrát. A nejde opomenout ani zkušeného (pivota Interu) Michala Baťku, který je rovněž stálým členem reprezentace. Jen bude třeba, aby hráči v létě s trenérem pracovali a pochopili, že i reprezentace jim může pomoct se zlepšit. Dá se říct, že já i Rado jsme v reprezentaci už skončili, byť se to neřeklo oficiálně, a po nás už přijdou další, kteří nás zastoupí. Bude důležité pokračovat v programu trenéra Rudeže a bude třeba udržet stávající kádr. Už jsme ukázali určité zlepšení, a nebýt některých zranění, možná bychom vyhráli i ve Švýcarsku (porážky v prodloužení) nebo v Makedonii (prohra o 13). Hořeli jsme ale na rozehře, kde se zranil Mario, a zbyl nám jen Šimon Krajčovič, na nějž toho pak bylo hodně. Pokud kluci nasbírají v různých ligách zkušenosti, budou tam hrát a budou lídry, posunou pak dál i reprezentaci. Naopak bez toho to nepůjde. 



Foto: archiv P. Sedmáka (snímky shora - se snoubenkou Monikou, pozdrav snoubence do hlediště po úspěšné trojce, oslava triumfu ve Slovenském poháru 2015 s Interem, při výstupu nad Handlovou s taškou plnou cihel, což byl v létě 2016 tmelící nápad tehdejšího kouče Handlové Lubomíra Růžičky, a v dresu USK Praha, v němž byl v sezoně 2011/12 top skórerem NBL s průměrem téměř 20 bodů)