Kooperativa NBL

Závodník s časem: Moje hlava dál míří do Číny!

07.06.2019 - red
počet přečtení: 639
vytvořeno 07.06.2019, upraveno 07.06.2019

TV KNBL

S VĚŘÍCÍM SMOLAŘEM MARTINEM KŘÍŽEM V té vteřině z večera 12. května, kdy se znenadání skácel na palubovku, mu před očima „proběhl celý život“. Hlavně mu ale v hlavě blikla dvě slova – „MISTROVSTVÍ SVĚTA“. Sen všech kluků bez ohledu na sportovní odvětví, který však českým mužům zpod bezedných košů zůstával už po generace zapovězen. I on se tak na zářijový mega turnaj, kam se národní tým probojoval poprvé v éře samostatnosti, nehorázně těšil. Vleže na prostějovské palubovce si ale na startu třetího duelu semifinále NBL uvědomil, že teď, teď o tenhle životní zážitek může přijít. Ostatně v týmu má spoluhráče Petra Bendu, kterému před rokem návrat po stejném průšvihu trval půl roku. Utržená achilovka totiž není zranění na měsíc nebo dva.

Nymburský power forward a v poslední době i člen reprezentační základní pětice Martin Kříž však díky svému „milujícímu okolí“ už čtyři a půl hodiny poté, co byl spoluhráči zvednut ze hřiště, ležel na operačním sále v olomoucké nemocnici a se zašitou šlachou začal naplno žít pro svůj sen. Vzdát se jednoduše nemohl – kdo by totiž chtěl přijít o kariérní mač v Šanghaji s blyštivou smetánkou z NBA, tentokrát oděnou do jednotného roucha reprezentujícího vlajku „hvězd a pruhů“?


3645NzU.jpg

„Dnes už si ani přesně nevybavím, jak se to stalo,“ vrací se Kříž k bolestivému okamžiku semifinálového zápasu na kurtu Olomoucka.

„Původně jsem si myslel, že mi někdo tu achilovku přišlápl, ale když jsem se pak koukal na video, zjistil jsem, že mi na ni nikdo nešlápl a ani tam nebyl žádný můj zvláštní pohyb. Jenže stalo se,“ říká s téměř měsíčním odstupem, už zcela bez emocí.

Takřka od první chvíle ale na sebe byl tvrdý. Odmítal se složit a hlavu si nastavil do plusu. „Možná v tu chvíli, když jsem ležel na palubovce a říkal si, že to bude špatné, mi hlavou proběhlo i ohrožení mistrovství světa. Už za čtyři hodiny jsem ale mluvil s doktory z Nymburka i reprezentace a oba mi řekli, že varianta stihnutí šampionátu existuje, samozřejmě za předpokladu, že všechno půjde podle plánu. A když mi to řeklo několik různých doktorů, hned jsem si to „hodil“ tak, že mám nějaký cíl a je možné to zvládnout. To, že mi to zašili hned po zápase, navíc výborně, bylo plus. Navíc ta prasklina nechytila žádný úpon, nebo horní část lýtka, ani jsem achilovku neměl roztřepenou,“ velebil své štěstí v neštěstí.

Čím víc o svém zranění mluví, tím odborněji zní. A po téměř měsíci od operace klepe na dřevo, že vše zatím běží bez komplikací, dokonce prý výborně. „Od doktorů zatím mám jen pozitivní ohlasy, prý to vypadá skvěle. Já se cítím dobře, už jsem začal procvičovat i jiné části těla a teď jen čekám na 24. června, kdy mi mají sundat chodící sádru, a budu moct nohu začít zatěžovat a dávat ji zpátky do kupy.“

3646ZTk.jpg

Vrchní část své levé nohy, tedy od kolena nahoru, může po domluvě s doktory posilovat už nyní. Navíc dvakrát týdně dojíždí i na specializované pracoviště NeoOrto Clinic v Olomouci. Nejdřív to bylo vlakem a teď autem. Je rád, že zranění se týká levé nohy a může tak využívat vůz s automatickým řazením, kde vše obslouží zbývající pravá noha.

„Musíš tomu něco obětovat,“ hlásil dnes před polednem levoruký power forward, když se shodou okolností přesouval právě do Olomouce. „Byla to moje vlastní iniciativa. Na klinice, kam jezdím, mi navrhli některé postupy, přičemž spousta věcí se dala dělat hned - třeba oscilace (proces kmitání ve tkáních, který tlumí bolest a urychluje rekonvalescenci) nebo kapačky na tvorbu kolagenu (bílkovina pro tvorbu pojivových tkání),“ popisuje expertně svou léčbu.

Už 30. května mu vyměnili běžnou sádru za chodící a polohovací botu, aby se achilovka pomalu mohla dostávat do přirozeného úhlu, což v sádře není možné. „Posouvám ty stupně boty na přirozený úhel, aby se na to dalo postupně došlápnout. Zatím na to ale naplno došlápnout nesmím, takže pořád chodím o berlích a až příští týden bych se měl dostat do přirozené polohy té achilovky, kdy už bych ji mohl postupně začít zatěžovat, a pak bych mohl odhodit i berle a asi deset dní se s ortézou učit znovu chodit.“

3647NmN.jpg

Od 24. června pak Křížovi začne nejtěžší fáze - rozhýbávání kotníku a pozvolné zatěžování sešité achilovky. V mezičase pak musí na všechny strany odpovídat na otázky ke svému stavu a k šanci na uzdravení před světovým šampionátem.

„Pro mě je teď nejdůležitější dát achilovku co nejrychleji do kupy, a to bez ohledu na mistrovství světa. Je mi 26 let, chci ještě nějakou dobu hrát a myslím, že jsem natolik soudný, abych poznal, jestli v ten moment, kdy si dáme „deadline“, jestli to půjde, to bude v pořádku, nebo ne, a budu moct jít do plné zátěže. Nechtěl bych, aby si někdo myslel, že kvůli mistrovství světa půjdu přes bolest a budu to za každou cenu urychlovat. Pokud mi ale řeknou, že je možnost to stihnout, proč bych tenhle cíl a sen neživil?“ ptá se, ač odpověď dobře zná.

Několikrát už byl v kontaktu i s reprezentačním kormidelníkem Ronenem Ginzburgem, který nemá na podkošové pozice hráčů nazbyt. „Trenérovi jsem řekl, že to stihnu. On mi doporučil, abych pracoval na všem ostatním, zůstal pozitivní a budeme doufat, že to zvládnu.“

Kříž už dva týdny maká v posilovně, převážně v poloze ležmo, aby ani stínem nezatížil levou nohu od kolena dolů. Zatím se nechce dívat dál než k 24. červnu, kdy začne opravenou končetinu zatěžovat. „Vím, že pak to bude krušné a bude záležet, co tomu obětuju. V mém případě ale platí, že se mému návratu podřídila celá rodina a všichni se snaží, abych měl veškerý komfort k tomu dát se co nejdřív dohromady,“ oceňuje reprezentační bojovník.