Foto: Luděk Černý

Viděno z tribuny nebo televize, Prostějov působí v sérii o něco sebevědoměji. Máte taky ten pocit?
V této chvíli jde především o zkušenosti z důležitých zápasů a o to, abychom se nezaleknuli možnosti vyhrát a potažmo postoupit do finále. Přestože jádro našeho týmu je tvořeno hodně zkušenými borci, tak je pravda, že to tak v důležitých situacích mnohokrát nevypadalo.

Samozřejmě s výjimkou Ella Sanderse, se kterým naše hra v důležitých chvílích stojí a padá, což je pochopitelně špatně. Zodpovědnost za výsledek musí vzít na sebe vždy všech pět hráčů, co jsou v inkriminovaný okamžik na palubovce, a nejde se jen spoléhat na Ell Matadore.

Už jste to nakousl - jsou chvíle, kdy vaše hra působí tak, jako by na vás dopadla „deka vedení". Jak tyhle situace vnímáte vy?
Taková situace nastala ve druhé čtvrtině a pak ještě hned po poločase toho třetího zápasu v Prostějově. Měli jsme nahráno několik bodů a zbytečně jsme polevili a nechali soupeře se dost přiblížit a následně i srovnat skóre, které jsme si do té doby dobrou a chytrou hrou vybudovali.

Nebyli jsme dostatečně agresivní a přestali hrát to, co nám v té situaci přinášelo ovoce. Byl to ten moment, kdy jsme měli naopak ještě zvýšit obrátky a šlápnout naplno, abychom odskočili na nějakých 15, 17 bodů a zápas kontrolovali. Stal se přesný opak, kdy jsme měli střelecký výpadek a to nás pravděpodobně stálo lepší výsledek.

S tím souvisí i oddychové časy kouče Budínského. Co jsem měl možnost slyšet, jeho time-outová aktivita se často omezuje na motivaci, uklidňování nebo burcování. Ubylo při oddychových časech v semifinále skutečně jeho konkrétních pokynů (nástin konkrétní akce pro další útok a podobně)? A jsou time-outy v semifinále něčím odlišné od dlouhodobé části?
Při time-outech záleží na konkrétní situaci. Občas jsou ty oddechové časy pouze na odpočinek, jindy je zase více taktiky a dostáváme pokyny, co přesně v daný okamžik zahrát či pozměnit. Každopádně nás trenér hodně nabádá, abychom byli odvážní a nenechávali důležité věci pouze na rozehrávači, který to všechno sám zvládnout nemůže. Žádnou odlišnost od dlouhodobé části tam osobně nevidím, v každém time-outu se radíme, jak hrát lépe a jakou cestu zvolit pro vítězství!

Zůstaňme ještě u zápasu číslo tři. Ve druhé půli vám obrana nefungovala tak jako v první, zejména chyběla výpomoc ze slabé strany, což vyvrcholilo při onom posledním nájezdu Jamara Smithe. Proč jste od svojí klasické obrany ustoupili?
První poločas byl ohledně obrany dobrý, nenechávali jsme volné střelce a i podkošové území bylo pokryto slušně, vše fungovalo tak, jak má. Do druhé půle jsme samozřejmě neměli důvod na obraně nic měnit, ale postupem času docházelo k mezerám, které jsme nevyplnili a pykali za to. Přičítám to únavě a tíze okamžiku.

V posledních dvou minutách jsme dostali relativně lehké koše, při kterých právě naše obrana nezafungovala jako obvykle, což bylo velmi podstatné pro konečný výsledek. A ten poslední koš zápasu, který dal Jamar, je pouze moje záležitost. Neměl jsem se nechat přehrát 1 na 1, protože to je základem každé kvalitní obrany.

Viděno s odstupem, nebylo lepší nechat Smithe vystřelit? Měl do té doby trojky 6/1.
Nejlepší volbou bylo nenechat ho skórovat. V tu chvíli jsem vůbec neřešil, co je výhodnější, prostě jsem ho chtěl ubránit, což se mi nepovedlo. Jeho bilanci z trojky jsem si v daný okamžik neuvědomoval, teď ale vím, že asi bylo lepší riskovat těžkou střelu než nájezd.

Právě Jamar Smith opět řádil ve druhé půli. Vy ho bráníte téměř neustále, co jste na palubovce, a tak ho jako hráče začínáte poznávat jako málokdo v lize. Jak byste ho z pohledu obránce charakterizoval?
Je to tak, byl to zase on, kdo vzal otěže zápasu do svých rukou. Dá se říct, že celý tým pro něj pracuje, a tak není snadné ho ubránit. To je ale můj úkol a věřím, že se mi to zaváhání z posledního zápasu ještě podaří napravit!

Co se jeho kvalit týká, jsem opravdu rád, že se můžu konfrontovat s hráčem, který neměl daleko ke kariéře v NBA. Je to těžké sousto: jeho pravačka určitě patří mezi top pět v celé lize, rychlostně bych ho viděl v tréninkovém kempu na Jamajce, šikovností s balónem mi připomíná Tre Simmonse z Nymburka a o jeho skokanských kvalitách se všichni mohli přesvědčit na letošním All - Stars. (usmívá se) Řečeno bez nadsázky, je to opravdu dobrý hráč, což ale není v žádném případě omluva pro moji dosavadní neschopnost ho ubránit.

Kromě Smithe vám dost zatápí Gadri-Nicholson (v semifinále zatím průměr téměř 12 doskoků/zápas). Jak to, že ho v čele s vaší silnou podkošovou sestavou nedokážete lépe odstavovat od doskoků?
Je to obrovský kus chlapa, který si vždy své balóny v obraně uskáče. Na nás je, abychom ho nepustili k útočným doskokům, které jsou při jinak vyrovnané hře důležitým faktorem. Chyba je opět v nás všech - na eliminaci jeho síly na doskoku musí podílet všichni hráči a nenechat v tom jen konkrétního pivota, který je s Nicholsonem v match-upu, protože takového „těžkotonážníka" v týmu prostě nemáme.

V semifinále se herně dost trápí Admir Alič. Tušíte, čím to je?
Na to vám řeknu jediné: on teď zapne. „Hajde!"

Hypoteticky předpokládejme, že čtvrtý zápas doma vyhrajete. Jaký bude ten rozhodující zápas? Věříte, že se dokážete poučit z chyb a odehrát zápas venku ve stejné kvalitě a hlavně se stejným sebevědomím jako doma?
Hypoteticky nic nepředpokládám, teď je na pořadu zápas číslo čtyři a tahle otázka bude aktuální až po jeho skončení! Nezlobte se, ale tahle otázka prostě není dobře položená. Rád na ni odpovím v pátek večer. (usmívá se)