"Mám velkou radost," povídal Rerko několik desítek minut po skončení pátečního dramatu. Hovořil klidně, bez emocí, nicméně z jeho hlasu přesto bylo jasně patrné, jak moc je šťastný.

Ale vezměme to popořádku.

A nebudeme začínat moc příjemně.

Tři dny před loňskými Vánoci, tedy v ročníku 2007/08, hráli basketbalisté USK televizní duel v Kolíně. Vyhráli 89:75, ale cena za dva body byla až příliš vysoká: vážné zranění Petera Rerka. "Šel jsem nájezdem z levé strany a špatně jsem se odrazil," stručně okomentoval nešťastný okamžik na klubovém webu sám hráč.

Následná diagnóza nepotěšila ani jeho ani nikoho z Folimanky: přetržený kolenní vaz. Bylo v podstatě jasné, že celá zbývající sezona je ztracená.

A dobře to věděl i Rerko. "Nemá cenu to honit ke konci sezony. Chci být hlavně připraven na tu další," byl smířený s osudem.

V prvních dvou kolech ročníku 2008/09 ještě na hřiště nevyběhl. Premiéry se dočkal až téměř po deseti měsících, a to ve 3. kole v Novém Jičíně, kde odehrál 9,5 minuty. A náležitě si to užíval, stejně jako zápas s Pardubicemi. Do basketbalu má momentálně obrovskou chuť. "To víte, že jo," přitakal po včerejším slastném triumfu. "Můj první cíl je být zdravý a pak se odrazit dál. Musím na sobě pracovat, abych byl našemu týmu na hřišti užitečný. Ještě mě čeká dlouhá cesta."

O tom, že se Rerko vydal správným směrem, nemůže být pochyb. Navíc včerejší povedená koncovka ho jistě hodně psychicky povzbudí.

Přitom to neměl jednoduché. Během prvních tří čtvrtin strávil na palubovce jen necelé dvě minuty, v té poslední jej trenér Scalabroni poslal do boje šest minut před koncem utkání. Na začátku 39. minuty jej zase stáhl, ale o minutu později jej poslal zpět místo vyfualovaného Hamma.

Pro USK to byl šťastný okamžik.

Rerko totiž nastřílel všech svých 5 bodů v napínavé koncovce. Nejprve 20 vteřin před koncem přiblížil svůj tým na rozdíl jediného koše, když trefil v obtížné pozici trojku. "V té situaci mě bránil Gamma," popisoval výborný střelec jeden z klíčových okamžiků zápasu.

"Chtěl jsem jít hned do střely za tři, ale tu mi pokryl, tak jsem udělal fintu, on vyskočil a já jsem v polopádu vystřelil. No a padlo to tam."

Rozhodující moment přišel v poslední vteřině. Nájezd mladíčka Satoranského změnu skóre nepřinesl, ovšem Rerko si z rohu hřiště doběhl pro útočný doskok a jeho úspěšný dopich přišel ještě před vypršením 40. minuty.

Míč propadl obroučkou právě v okamžiku, kdy zazněl klakson oznamující konec utkání. Obrat byl dokonán. "My jsme tu situaci nezahráli moc dobře. Pro míč měl jít Lukáš Kotas, který byl ale zdvojený, tak si to Saty musel rozehrát o Platta. Když najížděl pod koš, tak jsem šel na doskok, míč se odrazil ke mně a ten dopich už byl jednoduchý. Jenom jsem se bál, že už to bude po klaksonu."

Dvoumetrový křídelník to však stihl a rozjásal nejen své spoluhráče, ale pochopitelně i domácí fanoušky.

Co se mu v kritickém okamžiku honilo hlavou? "Já vám řeknu, že vůbec nevím," pousmál se Rerko. "Snažil jsem se být otevřený na trojce, kdyby náhodou přišlo nějaké zdvojení a Saty se to snažil vyhodit, a po té jeho střele jsem šel na doskok. Vnímal jsem jenom obroučku a prostě jsem šel za tím balónem."

S vysokoškoláky to přitom ve čtvrté části hry nevypadalo dobře. Sedm minut před koncem prohrávali o třináct bodů a zdálo se, že první domácí porážka se neodvratně blíží.

Scalabroniho družina však ani za nepříznivého stavu vůbec nic nevypustila. "Důležité bylo, že jsme hráli až úplně do konce. Jasně, že jsme to mohli za stavu minus třináct zabalit, ale řekli jsme si, že do toho půjdeme a buď to vyjde, nebo ne. Nestarali jsme se o skóre, ale bojovali jsme a šli jsme za každým míčem, to bylo nejdůležitější."

Cenné vítězství Rerka samozřejmě velice potěšilo, avšak úplně spokojen nebyl. "Jsem rád za to, jak jsme to zvládli, ale s naším výkonem nemůžeme být spokojeni," pronesl závěrem.

"Je důležité, abychom udrželi stabilní výkonnost po celý zápas a ne aby naše hra kolísala nahoru a dolů. Proti Pardubicím jsme střídali velmi dobré momenty se strašnými. To by se nám nemělo stávat, na tomhle určitě musíme zapracovat."