19.10.2011 19:41 Tu otázku, nebo nějakou její modifikaci už musel od začátku léta slyšet nesčíslněkrát: "Luky, tak jaký to je v Nymburce proti Ostravě rozdíl?" A protože i v jednadvaceti už jde o poměrně hloubavého muže, mohl by o tom rozprávět dlouhé minuty. Hodiny. Po polabském derby v Kolíně se ho na první měsíce v novém působišti zeptal i portál NBL.cz. A křídlo mistra Lukáš Palyza mělo věru o čem vyprávět.

Lukáši, byla příprava na Kolín přece jen důraznější, když jeho poslední výkony docela zdvihaly obočí?
To je sice pravda, ale naše příprava byla stejná jako vždycky. A myslím, že to je správné. Jinak by v hráčích ležel dojem, že na jeden zápas se připravujeme víc a na slabšího míň a dopadne to tak, že se podcení. Jistě jsme si vypíchli ty poslední výsledky Kolína, byly hodně dobré. Ostravu znám a vím, že jsou tam teď kvalitní zahraniční hráči, takže tam Kolín naposledy musel hrát opravdu výborně, když vyhrál. My jsme hlavně byli upozorněni na jejich individuality, dvojku (hráče na pozice 2), trojku, křídla, což jsou u nich Američané. A Ames na rozehrávce, který v těch minulých zápasech dával důležité střely. Do zápasu jsme ale vstoupili správně, s koncentrací, i když nás domácí zpočátku trápili - zejména Field dával místy až neskutečné střely!

Když se trochu vrátím v čase, co jste si v šatně řekli po propadáku v Děčíně?
No, bylo to takové ostřejší, protože šlo o asi nejhorší prohru v dějinách Nymburka v lize (v titulové éře). Pamatuju si ještě ten zápas před dvěma lety o 29 v Prostějově, kde se utkání vyloženě nevydařilo, a řekl bych, že to byla totožná situace. Takže teď proběhla ostřejší diskuse, kdy jsme si řekli, že v žádném případě sezona nemůže sklouznout k tomu, že budeme hrát dobře v zahraničí a pak přijedeme do české ligy a ty zápasy budou vypadat jako ten v Děčíně.

Většina hlasujících na NBL.cz tipuje, že kromě Děčína v základní části prohrajete ještě jednou či dvakrát. Jak to vidíte vy?
My jsme samozřejmě takový mančaft, který nechce prohrávat. I uvnitř klubu je cítit, že každá prohra musí být něčím odůvodněná. Buď zraněními, nebo extrémní únavou..., ale nejde prohrát tak jako v Děčíně. Bezdůvodně a tak, že jsme po hřišti jen chodili. To není možné. Trenér říkává, že prohrát se může, ale způsobem, že se bude bojovat a (maximálně) o pár bodů. Ne to, co jsme předvedli v Děčíně. Takže jestli nějaká prohra přijde, tak budiž, ale uděláme maximum pro to, aby jich nebylo moc.

Váš herní čas přichází většinou v pozdějších fázích zápasů (nerozhodne-li Nymburk už v první čtvrtině), nicméně cítíte - počínaje letní přípravou - už nějaký progres?
Každý, kdo se mě ptá na to, co mi ten přestup sem přinesl, dostane ode mě stejnou odpověď: Když to srovnám s Ostravou, je to ohromný rozdíl. Samozřejmě v obou klubech je to na profesionální úrovni a člověk se snaží tam i tady dělat maximum, ale v Ostravě jsem z toho sportu cítil zábavu. Tady cítím perfekcionismus a rutinu, a to člověka posouvá v kariéře úplně někam jinam. A musím říct, že takové nároky, jaké jsou kladené na hráče tady, co všechno musí zvládnout, aby obstál a na hřiště se vůbec dostal, to je prostě nesrovnatelné. Pro mě každý zápas,... co zápas -  v podstatě každý trénink s hráči typu Petr Benda, nebo když budu srovnávat se svou pozicí křídla, tak s hráči jako Pavel Pumprla, Tre Simmons je významný. To jsem v Ostravě neměl. A to, že jsem přestoupil do takového klubu, je pro mě obrovský krok vpřed. A aby se mnou byl trenér spokojený, musím makat na každém tréninku, musím si po něm přidávat. V zápase je jedna chyba a trenér už je nespokojený a signalizuje, že takhle by to nešlo a je potřeba s tím něco dělat. Vůbec nechci nějak Ostravu podceňovat, ale tady je to prostě o něčem úplně jiném.       

Kdybyste měl vybrat jednu věc, která by vám pomohla do hry dřív, nebo by vám zvýšila minutáž i ve vyrovnanějších zápasech, která by to byla?
To je těžké říct. Nikdo si přece nemyslel, že v 21 letech přijdu a borci, co tady pět let něco budujou, nebo i dva roky jako Pavel Pumprla, si sednou na lavičku a bude hrát 21letý Palyza. Tak to nechodí. Ten čas přijde, i proto jsem podepsal víceletou smlouvu a není to kontrakt na jeden rok s tím, že pak se uvidí. Je přede mnou kvantum práce, které musím odvést, abych se do mančaftu zabudoval, byl pro spoluhráče tím, na koho se můžou spolehnout, abych byl i pro trenéra jistotou, kdy bude v případě mého nasazení vědět, co ode mě čekat. Trenér si samozřejmě zakládá na obraně a na tom, aby hráči na hřišti nedělali vyložené kiksy. Aby to byl organizovaný basket evropské úrovně. A čím víc to hráč splňuje, tím si u trenéra získává větší důvěru a víc hraje. Na druhé straně - já jsem s minutáží nadmíru spokojený. Kdyby mi někdo před přestupem řekl, že přijdu a budu mít v přípravě kolem patnácti dvaceti minut v průměru, tak bych mu nevěřil. Když pak začnou soutěže, už je to jistě jiné. Trenér si potřebuje rozehrát svoje tahouny, aby se na ně pak mohl spolehnout v důležitých evropských zápasech. Kouč Ginzburg je tu šest let a některé hráče zná strašně dlouho, ví, co od nich může čekat. To že jsem třeba proti Svitavám dostal tři minuty, neřeším. Příště dostanu 15, pak 13. V 21 letech, na to jaký to je klub, můžu být s minutáží spokojen a jen dennodenně pracovat dál a dál si budovat důvěru trenéra.

Ještě jedna věc - někdy se zdá, že se už už chcete prosadit a nutíte se třikrát čtyřikrát v krátkém úseku do střel, které jsou často ne právě nejlíp zvolené. S Kolínem to taky nepadalo a tu horší sekvenci jste završil trojtaktem z rychlého protiútoku (tedy odpískanými kroky), kdy jste šel sám na koš (kouč pak na Lukáše při návratu do obrany křičel: "Luky, what´s up?!", Co se děje?! Při tom točil rukama kolem hlavy na znamení toho, aby se Lukáš víc koncentroval). Ačkoliv na to nevypadáte, jde říct, že si hodně berete, co se ne hřišti děje, to, když se nedaří, a pak se to překlápí do takovýchto situací?
Někdy to tak samozřejmě je. Někdy zase ne. Celkově to vyplývá ze hry. Já když přijdu na hřiště, tak se tam snažím být týmu platný a lítat nahoru dolů. Někdy to vyústí ve špatný faul nebo trojtakt jako dneska, ale trenéři mi opakují, že mě sem brali jako střelce a nechtějí ode mě, abych dostal na trojce balon a váhal. Některé ty střely po výběhu na trojku samozřejmě nejsou stoprocentně úspěšné. Když je ale někdo střelec, tak se tomu na tréninku věnuje a v zápase to tam pak někdy spadne a někdy ne. Aby to ale skončilo tak, že jsem přišel do Nymburka, protože jsem se jim líbil jako střelec, a po pěti letech jsem odešel jako pes obranář, který nebude střílet, tak to asi nejde.