27.10.2011 18:18 Slovenský reprezentační pivot Peter Sedmák je v týmu USK jediným hráčem svého druhu. Typickým pivotem. Ve středu mohl při vhodné konstelaci hvězd a spolupráci spoluhráčů mocně rozvrátit obranu Pardubic, oslabenou o skoro všechny podkošové hráče z kádru. V první půlce to na to ale vůbec nevypadalo. Peter dosáhl za 18 minut jen 4 bodů při střelbě 8/1. Až druhá 12bodová půlka byla víc podle jeho představ a udělala z něj i díky 10 doskokům majitele double-doublu a nejlepšího střelce USK. Peter však měl ke spokojenosti hodně daleko. Mladá skvadra z pražské Folimanky totiž v posledních dvou minutách ztratila zápas, který se už už zdál vyhraný.

Petře, co utkání rozhodlo?
Hlavně první poločas, který jsme zbabrali. Dali jsme málo bodů, v útoku to bylo špatné, bez srdce. A ta technická na konci to všechno jen znásobila. Myslím, že to bylo sporné a v takových zápasech, kdy se to láme, by se takové technické pískat neměly. Nevím přesně, co sudímu Stanley (Votroubek) řekl, ale na technickou to podle mě nebylo.

Nedlouho před koncem jste se prodrali do vedení o pět, mělo se už udržet?
Mělo. Polevili jsme ale v obraně. Snažili jsme se tam přebírat, ale oni byli rychlejší. Hráli v malé sestavě a nám vyšším se proti tomu těžko bránilo. Přesto jsme to jako tým měli ve svých rukách. Škoda té první půlky, vést o nějakých devět bodů, možná to dopadlo jinak.

Když to bylo po prvních sedmi minutách 4-2 pro domácí, co se v tu dobu na hřišti dělo?
Domácí přebírali naše clony a my jsme to hráli nějak na sílu. I na mně tam byli dva hráči a nebyl jsem schopný to nikomu vyhodit. Nevím, jestli jsme podcenili rozcvičku, nebo soupeře, že jsou nižší a chybí jim pivoti. Možná tam bylo i to.

Vy jste měli v Pardubicích za daného stavu věcí velkou šanci uspět, mohlo vás to i svazovat? Do poločasu jste měli 9 ztrát, týmový rating vykazoval stejnou hodnotu.
Ne, nesvazovalo. My jsme se na ně ale připravovali jako na kompletní tým, nevěděli jsme, koho mají zraněného. A pak jsme nějak blbě začali. Neuměli jsme si nahrát, střely nám vypadávaly z koše...

Vy osobně jste byl úhelným hráčem svého týmu, mohl jste při daných obráncích i taktice soupeře využít své výškové a váhové převahy. Nicméně - do poločasu jste to měl z pole 8/1. Čím to bylo?
Mně se hraje těžko, když mám na sebe malého hráče. Radši se přetlačuju s někým vyšším. Pardubice mě pak i zdvojovaly, byly tam nějaké fauly, ale rozhodčí to nepískají, když jsou obránci menší. Přesto jsem měl zpod koše dát víc.

Co jste chtěli změnit do druhé půlky, kterou jste začal vy několika koši právě z vymezeného území?
Začali jsme to řešit trochu jinak. Trenér nám vysvětlil, jak to máme dělat, my jsme se semkli, začali bojovat a hrát víc srdcem. A hra vypadala jinak. Škoda, no.

Mělo se přes vás hrát hodně?
Ano, ten pokyn tam byl. Ale mně se nedařilo, těch 8/1 z pole, prostě to nešlo. Spíš jsem měl hrát kolektivněji, než to tam tlačit.

Často na vás ovšem, i při přebrání rozehrávačem Čarneckým, míč nepřiletěl. Bylo to tak, že se spoluhráči té přihrávky báli, nebo vás spíš neviděli?
Někteří mladší kluci se třeba i bojí, vidí přede mnou malého obránce, bojí se toho přehazování. Ale i proti nižším jsem to párkrát dostal, získal jsem faul a bylo to OK.

Jak jste se cítil, když na vás tři minuty před koncem při lámaní chleba byl nasazen 16letý Martin Peterka?
(usmál se) Nijak jsem nevnímal, kdo na mě je. Snažil jsem se přes něj hrát, věděl jsem, že si na něj musím věřit.