19.02.2012 16:03 Je jen málo hráčů, na kterých prakticky nepoznáte ani sebevětší únavu. Jedním takovým je nymburský Petr Benda, o kterém i spoluhráči vtipkují - no, spíš to říkají vážně -, že si na únavu odmítá stěžovat za jakýchkoliv okolností. Přesněji - říká, že únavu necítí. Pokud se jiné hráče sestavy kouč Ginzburg obává přetěžovat, Bendu rozhodně nikdy. V jeho případě si to však vynucují i okolnosti. Tým na jeho místo moc jiných voleb nemá a při sobotní absenci kolegy Naymicka si tak jako jediný musel ve finále Poháru České pošty odkroutit skromných 37 minut.

Benda však místo aby odpadal, v konci zápasu svůj výkon ještě vystupňoval. MVP ligy Houškovi v obraně nedal ani čtvereční decimetr místa a v útoku se stal s 20 body top střelcem zápasu, k tomu ještě 13 doskoků a - titul MVP celého Final-8. Plným právem.

Petře, před úterním eurocupovým zápasem o čtvrtfinále to byla s Děčínem až příliš velká šichta, nebo celkově trojzápas Final-8 nebyl zase takový problém?
Z naší strany to bylo docela v pohodě, první dva zápasy nebyly tak těžké a mohli jsme střídat všechny hráče. Do finále jsme pak mohli dát víc energie, protože šlo už o výrazně těžší zápas.       

Jak moc velké překvapení to bylo, že Děčínu na finále chyběli oba hlavní rozehrávači? A jak to ovlivnilo hlavně první poločas?
(směje se) Bylo vidět, že ho to neovlivnilo vůbec. Soupeř hrál výborně a Sanderse s Boyerem nahradil mladý Bejček, který i když jinak moc příležitostí nedostává, se své příležitosti chopil se ctí. V první půlce předvedl dobrý výkon. Pro soupeře je tohle možná ještě horší, když nehrají ti standardní hráči a nemůže se tak pořádně připravit. Neví totiž, jak soupeř bude hrát, případně jak bude využívat naše menší rozehrávače. Stria i Pomikálek jsou vyšší než naši rozehrávači (pozice 1 a 2) a trochu jsme měli strach, že budou využívat tyto mismatche, což se ale nepotvrdilo... Nám až později došlo, že bychom měli víc běhat, neboť většina důležitých hráčů soupeře hrála každý zápas turnaje 30 až 35 minut, takže bylo logické, že to nemohli celý zápas vydržet. Ve čtvrté čtvrtině už se mi taky zdálo, že fyzicky odpadli, a jak náš pomalý nymburský "dieslák" postupně přidával tempo, tak jsme získávali převahu a i nějaký ten bodový rozdíl. Pokud bychom takhle hráli i v první půlce, mohlo být dávno rozhodnuto.

Lze 12 minut a 8 bodů 18letého Bejčka v první půlce označit za nej šok finále?
Tak určitě. On věděl, že trenér ho nemohl moc střídat, víc si věřil. Padly mu dvě šťastné střely přes obránce a on jako mladý hráč tu tíhu okamžiku vůbec neřešil. Nebál se to zvednout a bylo mu to jedno.

Kdy jste se dozvěděli o absencích obou hlavních rozehrávačů Děčína?
Až před utkáním.

V poločase jste měli trojky 12/1, v čem byl problém?
Tady v Děčíně je to pokaždé stejné - domácí to ucpou pod košem a nechávají nás střílet z větší vzdálenosti. Míč je pak těžké dopravit pod koš a z toho vyplynuly ty trojkové pokusy. Možná jsme měli víc najíždět, protože některé ty trojky byly střílené přes obranu a nebyly otevřené.   

V poločase vaši trenéři opustili šatnu poměrně rychle. Co vám řekli a kdo mluvil pak z vás, hráčů?
Já už si to ani nepamatuju. (usmívá se) Tak šlo tam o to, abychom soupeře trochu rozběhali a nemysleli jen na to, jak vystřelit trojku. V jedné sekvenci jsme tam měli pět útoků za sebou  skoro se samými trojkami. Takže jsme měli chodit víc na doskok, hrát agresivněji, neboť Děčín tak doma hraje vždycky a my s tím někdy máme problémy. A první poločas byl celkově takový nemastný-neslaný, až v druhém jsme přitvrdili. To nesedělo ani Děčínu, musel do uvolňování pro přihrávku dát víc energie a bez svých hlavních rozehrávačů, kteří by podrželi míč a zorganizovali hru, to měl určitě těžké.  

Z hráčů tedy nikdo nemluvil?
Ne, ne. Nebylo co říkat, neprohrávali jsme o deset patnáct bodů. Až pak by nějaká diskuse proběhla i mezi námi hráči.

Upřímně - je ještě možné se při 56. zápase sezony plně soustředit na poločasovou promluvu trenéra, na konci třetího zápasu ve třech dnech?
No, ono to je těžké někdy i v timeoutech.... Ne, vážně: každý zápas je o něčem jiném, s jinými situacemi a trenéři mívají dobré postřehy, takže se jim snažíme naslouchat, abychom to utkání zvrátili.    

Když se vrátím ještě ke střelbě z dálky, jediný váš úspěšný snajper v první půlce Abrams nejednou těsně přešlápl trojkový oblouk, což vás vždy obíralo o bod. To se mu moc nestává, šlo jen o momentální nepozornost?
Asi tady mají tu trojku dál, člověče. (smích) Ne, asi to bylo tím, že on většinou pálí po jednom driblingu, tady si udělal dva tři a dostal se trochu níž ke koši a ten step-back (úkrok, úskok zpět) nebyl pak tak dlouhý, aby se dostal zase za oblouk. Je pravda, že se mu ty přešlapy často nestávají, protože to má nadrilované. Ale každý zápas je jiný.

Ve třetí čtvrtině jste na Děčín vytasili tu svou atypickou zónu, která zprvu fungovala, pak už zase ne. Jak jste to viděl ze hřiště?
Účelem té zóny je soupeře zaskočit, což se podařilo, a dostali jsme se do mírného vedení. Nedá se to ale hrát pořád a i trenér Děčína hráčům v timeoutu řekl, co na to mají hrát. Takže je lepší obrany střídat. I my jsme to proto museli změnit a vrátili se k té zóně až ve čtvrté čtvrtině, kdy Děčín dostala pod tlak.

Že zejména české koncovky pro vás šéfuje kapitán Sokolovský, je známé už dlouho, ale dnes se k němu vedle vás velmi zdatně přidal i Nečas, který napodoboval i kouzla rozehrávačů...
Většinou to vyplynulo z toho, že Radek byl aktivní pod košem, říkal si o balony, dostával je, soupeř pak k němu při výpomoci vyběhl a on to uměl dobře nahrát mně pod koš.