Robert Landa (vlevo), Foto: ČEZ Basketball Nymburk

Roberte, od soboty uběhly už dva dny. Rezonuje vám zápas v Nymburce stále ještě v hlavách?
Musím říct, že je to těžko přenesitelná zkušenost. Kdo ten zápas nezažil, jen těžko si to může představit. Bylo to zkrátka jako v životě, taky vás někdy potká den, kdy se prostě nic nedaří. My už to ale teď neřešíme, díváme se jenom dopředu, kde nás čekají důležité poslední zápasy ve skupině A1. V nich potřebujeme naplno bodovat, a tak nemá cenu ohlížet se zpátky. Je ale fakt, že to byl zvláštní pocit.

Co bylo hlavní příčinou vaší útočné mizérie? Nebylo až příliš znát, že Nymburk po vypadnutí z Eurocupu šel do tohohle zápasu úplně naplno a bránil s větší intenzitou nežli v předchozích ligových utkáních?   
Příčinou bylo to, že jsme my hráli blbě. Jde to jen na naše triko a není namístě ohlížet se na Nymburk.

Přesto ale asi potvrdíte, že domácí zejména v první půli bránili znamenitě. V čem je jejich největší defenzivní síla oproti jiným tuzemským týmům?
V soupisce a zkušenostech. Tým je složen z českých reprezentantů a dobrých zahraničních hráčů a navíc mají všichni spoustu zkušeností z evropských pohárů i mezinárodních lig. Tahle konfrontace se zahraničím je strašně důležitá, my jsme ji v Děčíně zažili vlastně jen před sezonou na mezinárodním turnaji a vím, že nám to dost pomohlo.

Takže nejde vypíchnout nějakou konkrétnější nymburskou specialitu jako je třeba „Katzurinova match-up zóna"?
To jde špatně, protože v jejich případě se každá obrana opře o individuální kvality hráčů a jejich širokou rotaci. Pak už je jen na trenérovi, aby volil vhodné typy obran.

Nemáte pocit, že vám při absenci Pavla Houšky chyběl v takovémhle zápase hráč typu Williama Hatchera, který byl schopen ve chvílích, kdy se nikomu nevedlo, sám pozvednout tým několika úspěšnými střelami?
Nás je momentálně v týmu Děčína čtrnáct a právě nás čtrnáct hraje o druhé, třetí místo v lize. Je úplně zbytečné a nepatřičné uvažovat o jiných hráčích. Žádné kdyby není podstatné.

Kouč Budínský ve druhém poločase často jen bezmocně seděl na střídačce. Můžete naznačit, co vám řekl v šatně po zápase?
(dlouze váhá) V tu chvíli se každému z nás honilo v hlavě spoustu věcí. Měli jsme za sebou tenhle zápas, ale zároveň jsme věděli, že už ve středu nás čeká klíčové utkání s Prostějovem. Byla tam tedy spousta pocitů, bylo to těžko sdělitelné...

Šlo by tedy i o trenérově proslovu říct, že se zkrátka „musel zažít"?
(lehce se pousměje) Asi ano.

Dostalo se od ostatních hráčů nějakého uznání Janu Bejčkovi za trojku, kterou odvrátil hrozící nulu na vašem kontě v poslední čtvrtině?
Kdepak, v ten okamžik se tohle vůbec neřešilo. V kontextu celého zápasu je tohle úplně nepodstatná otázka.

Sám jste zmínil, že jsou před vámi dva poslední a dosti zásadní zápasy ve skupině A1. Můžete si do nich ze zápasu v Nymburce vůbec vzít něco pozitivního?
Už jsme zažili zápasy, kdy se nám mimořádně dařilo, tak asi musel přijít ten, kdy se nám vůbec dařit nebude. Je ale pravda, že tohle byl vážně extrém. Byla to prostě zkušenost a každá zkušenost je svým způsobem pozitivní.