Foto: renza.net

Páni trenéři, co se vám v sezoně 2011/12 podařilo především?
Pětivlas: Jestliže týmu dřív něco chybělo, tak pořádné zásady. Tým se proto nejvíc změnil v disciplíně, ať na hřišti, nebo mimo něho. To je devizou družstev, která jsou hodně dlouho spolu, pracují společně dlouhodobě, jako tým vystupují i navenek.

Lze se to naučit?
Růžička: To je dané stupněm vývoje konkrétního týmu. Přirovnám to k učiteli, který přijde do třídy na gymnázium, kam se dostanou děti z různých škol, s různými návyky. U Turů jsou také odchovanci z různých týmů, různé druhy hráčů, které musíte dát dohromady a udělat z nich partu - nejen během tréninkového procesu, ale hlavně během něho. Na hřišti se vše odráží. Je důležité, aby hráči fungovali společně, drželi spolu. Je to o nějakém hráči, jenž působí jako tmel, o trenérech, záleží na spoustě okolností, organizaci.

Podstatné je, že si Tuři vybudovali určitý kredit, musí se s nimi počítat. To je největší deviza. Ještě před rokem, v první sezoně Svitav v Mattoni NBL, byl tým vnímán jako takoví blázínci, kteří to chtějí v lize zkusit. Druhý rok, po změnách a posílení, po reorganizaci a restrukturalizaci, jsme bráni jako každý jiný tým, musí se s námi počítat, jsme plnohodnotným celkem soutěže. Teď už si družstva nejedou do Svitav zahrát, ale pokusit se vyhrát. A když o nás Levice prohlásí, že máme kvalitní organizaci, je to samo o sobě potvrzením, že se tady udělal kus práce.

Kdo je tmelícím prvkem sestavy Turů?
Pětivlas: Tým je tvořen z odchovanců, hráčů, kteří se znají, to jádro je hodně dlouho spolu. Ale myslím, že určitým tmelícím prvkem je kapitán Pavel Miloš, který má zkušenosti, je charakterově dobrý člověk a i mladší hráči mu věří.

Pane Růžičko, věkově jste si s řadou hráčů velmi blízký, někteří jsou dokonce starší. Máte potřebnou autoritu?
Růžička: Podobnou otázku jsem dostal před čtyřmi lety, když jsem ve 22 letech přišel do Prostějova. Tam působili i 37letí hráči. A přišel 22letý kluk, který jim říkal, co mají dělat. Basketbal je firma, byznys. Třeba asistent trenéra fotbalové Barcelony přišel do týmu před šesti lety ve svých 21 letech, nikdo se nad tím nepozastavil, tady v Čechách všichni zdůrazňují: je to 22 let, nemůžou tě přece poslouchat!

To ale není o věku, nýbrž o tom, zda jste kvalitní člověk a máte na to, nebo nemáte a nemůžete pak nic podobného dělat. Ve Svitavách žádný problém nebyl, hráči mě znali, znali mou práci. S autoritou nemám problém. Tomáš, který je o generaci starší, má životní zkušenosti, přistupuje k věcem s nadhledem, naopak já někdy moc chci, aby vše bylo tak, jak má být, přitom člověk musí občas udělat ústupek. To pak dává trenérský tým dohromady. Trenérství je prostě firma, byznys, džob.

Pane Pětivlasi, cítíte jako výhodu, že jste o generaci starší, máte životní nadhled, navíc pedagogické zkušenosti?
Pětivlas: Určitá výhoda v tom je. Navíc učím na vysoké škole, pracuju s podobně mladými lidmi, jako jsou hráči. Basketbal je zkrátka firma - rozhoduje to, jestli něco umíte a jestli hráči berou to, co jim říkáte.

Na čem je tedy potřeba zapracovat?
Pětivlas: Neustále musíme vylepšovat všechny herní činnosti. Statistiky říkají, že nejvíce nám vázne doskakování, to je dané i typy našich hráčů. Na obraně je také třeba pracovat. V útočných statistikách máme výkyvy ve střelbě trojek, přitom by nás právě trojky měly držet - máme vítěze All-Star v trojkách Pavla Miloše a loňského vítěze Tomáše Teplého. Obrovské výkyvy jsou v trestných hodech, tady záleží na psychické odolnosti hráčů, jak umějí v ostrém utkání hody proměnit. Tuším, že jsme měli pouze jedno utkání s Ostravou s trestnými hody na sto procent. Na druhé straně v mnoha utkáních byla úspěšnost šestek pod padesáti procenty. Není to tím, že bychom je neuměli házet. I doskoky závisejí na typech hráčů, které máme v týmu.

Růžička: Basketbal je o důslednosti. Něco lze změřit, třeba trestné hody, ale špatné šestky mají třeba tři hráči, kteří jsou nejvíce faulovaní. Jsme nejvíce faulovaným družstvem v NBL - hrajeme a protihráči nás neumějí zastavit jinak než faulem. Máme hráče, kteří hrají víc do koše, než střílí z dálky. Máme Mena a Horáka, kteří preferují nájezdy. Zkrátka někdo je výjimečný tím, druhý něčím jiným.

A co lze zlepšit? Rozhodně důslednost ve hře: postavení dobré clony, dodržení správného postavení v časoprostoru, což je nejdůležitější věcí v basketu. Na rozestavění se musí pracovat pořád. Týmy, co na tomto pracují delší čas, to mají vymakané. Do mladších hráčů, jichž je tu hned několik, to musíte dostat. Zlepšit musíme důslednost v jakékoli činnosti, hráči musejí udržet koncentraci na tu kterou konkrétní činnost.