Foto: BK Prostějov

Poslední utkání finálové série bylo nejen výsledkovou (67-84), ale i dějovou kopií Zápasu 3 (66-84), což potvrdila i slova Jaromírova s jedním medicínským odkazem.

"Oba dva domácí zápasy jsme se drželi velkou část první půlky, ale Nymburk pak dokázal, že je nejlepší. Výpadek byl určitě daný i tím, že v konci poločasu už nám docházely síly.  Nevím, jestli máme někoho, koho něco nebolí nebo není nemocný. Ty síly ubývají a navíc Nymburk hraje celý zápas velice agresivní obranu a to nás nutí jít víc do laktátu."

Jaromír tím měl na mysli, že při vysokém tempu hry se rychleji zvyšuje zatížení svalů a dochází k nadstandardní tvorbě laktátu (který je solí kyseliny mléčné), což vede k zakyselení organismu, pocitu bolesti ve svalech, ztrátě jejich síly, a tím i ke snížení koordinace a zhoršení techniky pohybu.

Jaromíre, jakou marnost jste v celé sérii při všech těch zraněních a nepříznivých okolnostech cítili?
Marnost je asi to správné slovo. Měli jsme několik opravdu nemocných hráčů, kteří i ve čtvrtém zápase možná ještě hráli s teplotou. Matej Venta nemohl hrát vůbec a v devíti lidech každý zápas, to je prostě cítit. Pokud po vás navíc 40 minut šlape Nymburk, ještě se to násobí.

Loni jste Nymburk donutili jít až na hranu, skoro se už začala řešit senzace a otřesení trůnu, letos to bylo opět finále, ale už bez šance na odpor. Bylo to především kvůli tomu, jak jste si vypili zdravotní kalich až do dna?
Já se na to zase nechci úplně vymlouvat, ale vliv to určitě mělo. Celkově bych řekl, že loni i letos je to pořád pěkné druhé místo.

Jak berete sezonu jako celek, nejdřív z hlediska týmu, který nenaplnil postupové ambice v Eurochallenge Cupu, ale přes komplikace postoupil do plánovaného finále NBL?
Nakonec jsme to tím druhým místem tak nějak zachránili, protože se nám nepovedl Eurochallenge, ani domácí pohár. Můžeme být spokojeni, protože Děčín letos hrál výborně a po jeho vyřazení v semifinále můžu říct, že to druhé místo něco znamená.

A teď k vám osobně. Trenér Choleva o vás mluví už teď jako o zkušeném mladém hráči, u kterého se skoro diví, když udělá nějakou chybu. Jaký rok to byl pro vás?
Hlavně jsem dostal trochu jinou pozici v týmu, hrál jsem víc minut a měl víc balonů v ruce. Trenér mi věřil, hrál jsem docela dlouhé úseky zápasů v základní části a potom i v nadstavbě. Doufám, že se dál budu zlepšovat a uvidíme, co přijde v létě na repre, a co přinese příští rok, na který jsem ještě vázaný v Prostějově.

Na ME U20 divize B půjde o návrat do elitního patra, takže jak reálný bude?
Česko jede na B divizi vždycky s tím, že chce postoupit a dokázat, že v tom béčku nemá co dělat. Loni, kdy jsem kvůli zranění chyběl, byli kluci strašně blízko. Letos budeme mít opět výborný tým a bude tak šance se o postup znovu poprat.

Kdybyste měl srovnat poslední dva roky v NBL, jaké by bylo vaše resume?
Po pravdě si ten minulý rok pamatuju spíš jen matně. My jsme tam sezonou proplouvali v euforii jak v lize, tak v Eurochallege Cupu. Byli jsme výborná parta, což jsme byli i letos, ale přece jen to herně skřípalo a ani ten Eurochallenge nám moc nepomohl na sebevědomí. Tento rok byl určitě velkým překvapením Kolín a zpestřením byly i výlety na Slovensko. Podle mě kvalita ligy šla opět kupředu a i tím rozšířením to bylo o něco lepší.

Závěrečná anketní otázka zní - kdo a kdy sebere Nymburku titul?
No, já myslím, že Prostějov už příští rok. (směje se)