Kooperativa NBL

Nováček o sobě, lize, migraci a sobotní premiéře

08.12.2017 - red
počet přečtení: 1054
vytvořeno 08.12.2017, upraveno 08.12.2017

TV KNBL

PAVEL BENEŠ NEJEN O KONCI MEDVĚDÍ MIGRACE Celé léto a pak více než první dva měsíce sezony. Tak dlouhý časový úsek strávili kolínští Medvědi v poděbradském tréninkovém azylu a na cestách za celkem deseti ligovými zápasy venku v řadě, což bylo vynuceno rozsáhlou rekonstrukcí jejich domácího stánku. Taková situace byla prubířským kamenem nejen pro hráče, ale především pro nováčka mezi kouči v Kooperativa NBL Pavla Beneše. Ten bude den před sobotní domácí premiérou proti Brnu hovořit nejen o této nové zkušenosti, ale i o spoustě dalšího. Jak je jeho zvykem, bez obalu a zbytečných frází. 

Trenére, o kolik je aktuální bilance 3-7 za vašimi osobními očekáváními?
Je to minimálně o dvě výhry. Mít to 5-5, byla by to seriózní bilance, taková, jakou bychom měli mít. Bohužel jsme tři utkání prohráli těsně a to nás stálo lepší bilanci, jakou bych si představoval.

Ze 7 porážek jste byli poměrně blízko úspěchu v Brně, v Ústí, na USK a dlouho i v Ostravě. Které výsledky vás mrzely nejvíc?
Určitě USK a Brno.

2133MTk.jpg

Poslední tři porážky už byly kolem 20 bodů s celky ze špičky, a to v Děčíně, Opavě a Pardubicích. Byla už tam hodně znát délka venkovní šňůry na míře odhodlání a bojovnosti?
Neřekl bych, že by tam tohle chybělo. Kluci se snaží, ale bohužel nám kvalita hry nevydrží delší časový úsek. Když se k tomu přidala zranění, kdy třeba Vojta Bratčenkov nemohl hrát, problémy měli Láďa Horák i Michal Vocetka, tak ta rotace nebyla tak široká a to bylo v těchto venkovních utkáních znát. Nepřidaly nám ani předchozí tři těsné porážky a v těch posledních zápasech už jsme nějak výrazněji konkurovat nemohli. Nebyli jsme v potřebné herní pohodě, znát už byla únava kluků z toho čtyřměsíčního dojíždění, které se netýkalo jen zápasů, ale i tréninků.

Jak jste s týmem pracoval po psychické stránce, aby na něj ta nekonečná šňůra výjezdů nedoléhala příliš?
Mluvili jsme o tom hodně, a hlavně otevřeně. Snažíme se, aby to hráči v hlavách nebrali tak, jako že je sezona kvůli téhle šňůře ztracená, nebo že ji to celou ovlivní. To vůbec ne. My si nestěžujeme, že jsme hráli venku, taková situace prostě byla a počítali jsme s tím. Venku jsme odehráli i celou přípravu. Jistě se nám občas něco nepovedlo a ty chyby nás stály vítězství. Takové chyby by nás ale stály výhru i doma. Kluci jsou si jistě vedomi, že některé zápasové pasáže jsme mohli zvládnout líp a pak bychom na tom byli i líp v tabulce.

Jak z vašeho pohledu trenérského nováčka v NBL vypadal střet očekávání a reality?
Tu realitu už jsem popisoval dřív. V lize vidím, že je tu spousta zahraničních hráčů, kteří zabírají místo českým klukům. Ti Češi, co nejsou v té top skupině, ale v lepším průměru, pak nedostávají ty správné minuty a role, které by měly mít. A pokud je dostanou, třeba v sezoně, kdy klub zmenší počet cizinců, tak s těmi rolemi nejsou ztotožněni, protože tři čtyři roky pořádně nehráli, když dělali zálohu cizincům. A pak s tím mají problém. Potřebují se do toho dostat, což trvá nějaký čas, a tím prodlužujeme dosažení potřebné výkonnosti v podstatě do nedohledna, zejména pokud zodpovědnost za hru a výsledky dál do velké míry přejímají zahraniční hráči. A to se mi nelíbí. Samozřejmě jsou družstva, kterým se tenhle proces povedl, ale taky to mělo svůj vývoj. Týká se to Opavy nebo Děčína, kde hrají jen Češi. Další celky se o to (výraznější českou cestu) snaží, třeba jako my, ale musíme tomu dát delší čas, aby si ti kluci zvykli na zodpovědnost, větší role a na to, že tíha utkání bude ležet na jejich bedrech.

Otázka směřovala spíš k vám osobně, k tomu, jak jste musel korigovat své původní záměry, jaký máte jako nováček respekt u rozhodčích a podobně…
Jak mě berou rohodčí, to je spíš otázka na ně, ale obecně bych řekl, že nejsou zlí nebo nedělají chyby úmyslně. Jediné, co vnímám, je to, že má každý o něco jiný metr. To je trochu problém. Ať vyjedete ven, nebo hrajete doma, nevíte, co čekat, protože ten metr se u různých sudích liší. Možná ho mají nastavený stejně, ale pak podle něj nepískají. A vy nevíte, jak na to při hře reagovat.  

Je hodně věcí nebo rozhodnutí, která byste vzal zpět? A v čem spočívalo největší přizpůsobení při přechodu od předního celku z mládežnické extraligy k šestému týmu v nejvyšší soutěži mužů?
Na tahle vyhodnocení je ještě čas. Nějakou zpětnou vazbu si ale dělám. Něco se povedlo víc, něco míň, ale je pravda, že spousta věcí, se kterými jsem do toho (ligového) trénování šel, se minula účinkem. Něco se mi potvrdilo jako správné a na to se snažím soustředit, a ty ostatní postupy, které našemu týmu nesedí, nebo v lize nemají místo, zase opouštím.

2134OTE.jpg

A to největší přizpůsobení?
To bylo v tom, že každý hráč má své limity a je třeba ho využít v tom, co umí. Tohle je v mužském basketbale strašně cítit. Vy opravdu musíte postavit herní koncept na tom, co hráči umějí, protože změnit je od 25 let dál je strašně složité a jde o dlouhodobější proces. Co se do té doby nenaučili, to neumějí, a je potřeba ušít přesnou taktiku, která jim bude vyhovovat. V tom je ten největší rozdíl, protože v mládeži musíte hráče různé věci naučit, ozkoušet je, taktika tam není až tak důležitá. Důležitější je v mládeži i otázka přístupu k hráčům, protože kluky při tom učení musíte i motivovat, což v profi sportu odpadá. Hráči jsou motivovaní sami od sebe. Taky je už neučíte tolik dovednosti, spíš se přizpůsobuje taktika jejich schopnostem.

Za jednoznačným lídrem Leem Skinnerem zeje ve statistikách propast před vyrovnaným pelotonem většiny ostatních hráčů. Je tahle vyrovnanost kladem, anebo by měl někdo Skinnerovi víc dýchat na záda?
Hráči mají na čem pracovat. My jsme si představovali, že naši hráči na perimetru budou předvádět kvalitnější výkony, že jejich hra bude víc podobná výkonům Leeho. Ten propad za ním si uvědomujeme, snažíme se na tom pracovat a chceme hráče na perimetru posunout výš. Máme velkou oscilaci ve výkonech, jedno utkání se jim zadaří, pak čyřikrát ne a to potřebuejem srovnat do vyššího průměru v každém utkání. Vyrovnanost je dobrá, ale mohla by být ve výrazně vyšší kvalitě.

S průměrem 6,4 dáváte jako tým s řadou snajprů třetí nejmenší počet trojek, jen Ústí a Pardubice s 6,1 jsou za vámi. Snažíte se tedy cíleněji o hru pod koš?
S trojkovou střelbou to není tak složité, jak to vypadá. Vojta Bratčenkov je v postatě od začátku sezony zraněný, Michal Vocetka byl zraněný prvních pět nebo šest zápasů a tím nám jako vyložený ostrostřelec zůstával Petr Dokoupil. Když to vidí soupeři, soustředí se na něj a on tu pozici nemá vůbec jednoduchou. Když si to rozebereme, tak guardi Bojan Bakič, Adam Číž a Petr Šafarčík nejsou ryzí střelci z dálky a jejich síla by měla být v něčem jiném. To naši soupeři vědí a při pokrytí Petra mají z pohledu naší trojkové střelby zpola vyhráno. My to tedy musíme nahrazovat jinou hrou.

Cítíte už nadrženost fanoušků na první domácí duel, který přijde v sobotu proti Brnu? A v jakém světle nyní vidíte pro změnu nekonečnou šňůru domácích bitev, již v základní části naruší už jen výjezd do sousedního Nymburka 25. ledna?
Samozřejmě vnímáme to, že fanoušci za námi jezdí na venkovní utkání, sledujeme i jejich aktivitu na sociálních sítích, nebo to, že nám pomáhají dát to všechno dohromady. Vidíme, že už jsou na první domácí zápasy natěšení, stejně jako my, na druhou stranu si uvědomujeme, že není vůbec jednoduché odehrát tolik utkání za sebou doma. Výrazně těžší je samozřejmě jet desetkrát ven, ale hrát takovou porci doma taky není med. A my se musíme snažit z toho vytěžit co nejvíc. Požene nás dopředu jeden ze tří nejlepších fanouškovských táborů v lize a já doufám, že našim příznivcům uděláme radost.

Na místa pro skupinu A1 aktuálně ztrácíte 2 výhry, jak reálně vidíte její dosažení po 22. kole?   
Je to cíl, kterého bychom chtěli dosáhnout. Doma se budeme snažit získat co nejvíc výher, aby nám to nakonec stačilo. A pokud by to nevyšlo, budeme muset zamakat, abychom se dostali do play-off z A2.





Foto: mmcité+ Brno/J.Russnák