Kooperativa NBL

Proč Houška nemá končit, zranění i výhry darem

11.10.2019 - red
počet přečtení: 533
vytvořeno 11.10.2019, upraveno 11.10.2019

TV KNBL

S MICHALEM ŠOTNAREM Neuvěřitelnou šňůru už tří domácích výher v řadě nad Olomouckem vždy po prodloužení nastavily ve středu ústecké Pandy, které tak na startu sezony včetně dvou vítězství v Alpe Adria Cupu zůstávají stále neporažené. Nutno dodat – i díky velké porci štěstí. To nepopírá ani jeden z důležitých mužů při skolení Hanáků Michal Šotnar. Ten už dva zápasy opět skáče jako klokan, byť po zranění z přípravy některé zprávy o jeho stavu nevěstily nic dobrého.

Michale, od druhé poloviny přípravy nebylo jasno o vážnosti stavu vašeho zraněného kolena. Soudě podle vaší trojkové show s Olomouckem (8/4) to s vámi ale aktuálně vypadá dost dobře.
Myslím, že v rámci mezí už funguju standardně. Jedu bez úlev, trénuju a hraju normálně a snad to bude v pohodě.

Co přesně se vám v přípravě stalo a jaké byly původní prognózy?
Měl jsem otok kostní dřeně v pravém koleni po špatném dopadu na zem. Pak mi ale pomohl klubový doktor, odblokovali mi to a postupně se to lepšilo. Asi za měsíc musím jít ještě na kontrolu, jestli to bude v pohodě, ale já už po těch dvou odehraných zápasech v lize věřím, že to bude dobré. Teď už mě nic nebolelo. Nechci ale nic zakřiknout, protože zraněný jsem byl už hodněkrát.
 


Ve středu jste už potřetí v řadě porazili Olomoucko doma v prodloužení. Nebude to už nějaký Guinnessův rekord?
(směje se) Je to zajímavé, ale před zápasem jsem si říkal, že by na prodloužení zase mohlo dojít. Olomoucko je fakt výborný tým, my se proti němu většinou docela vyhecujeme a pak rozhoduje koncovka. Že nám to vyšlo už třikrát za sebou, bude i trochu o štěstí. My jsme v těch zápasech v závěru většinou tahali za kratší konec, ale oni nám vítězství dvakrát skoro darovali, takže to bylo hlavně to štěstí. Vlastně to tak bylo i teď naposledy, kdy na konci čtvrté čtvrtiny udělali soupeři pár hloupých chyb a my se na ně dotáhli. Minule to byl v koncovce zase faul Lukáše Palyzy na půlce, my z toho měli tři šestky a nakonec jsme vyhráli.

Součástí vašeho štěstí byl i závěr prodloužení, kdy olomoucký Kouřil nejdřív nedal trojku na obrat a Palyza v posledních vteřinách minul otevřenou trojku na druhé prodloužení. Vy jste podle trenéra měli faulovat, ale jako už mnohokrát se to v těchto situacích, a nejen vám, nepovedlo zrealizovat…
Ani pořádně nevím, jak to vzniklo. Trenér nám říkal, ať přebíráme clony, ale pak zaznělo, ať faulujeme. A podle mě to byla i moje chyba, že jsem nefauloval už Radovana Kouřila. Já ale chtěl faulovat až trochu později, aby utekly nějaké vteřinky, jenže jsem někal podklouzl a nakonec z toho vznikla trojka pro Lukáše Palyzu, což byla ta nejhorší situace, protože střílel z rohu, kde to má úplně nejradši. Naštěstí nedal, jinak bych si sypal popel na hlavu. Asi jsem to tam trochu přespekuloval.

Zápas byl zejména do poločasu velkou houpačkou. Vy jste vedli až nečekaně vysoko 37-20, ale před koncem poločasu už to bylo jen o tři. Co se to na hřišti dělo?
Podle mě jsme hráli rychle dopředu, jak jsme chtěli, ale soupeř pak postavil zónu, která nám dělala problémy, a dlouho jsme se s ní vyrovnávali. Pak jsme na ni ale našli recept a soupeř od ní upustil.

Bývá to s Olomouckem nejvíc o tom, zda přežijete většinou ohromnou produkci Javonteho Douglase?
S ním je to fakt těžké. Ten hráč je na naši ligu úplně jinde. Je atletický, brání, útočí, doskakuje, prostě umí všechno. Ve středu mu to naštěstí nepadalo tolik z dálky a dalo se s nimi hrát. Je to fakt famózní hráč, který tady moc často po hřištích neběhá.

Ovšem jednoho až dva famózní hráče jste měli i vy. Jedním z nich byl Pavel Houška, kterému o dvě asistence unikl triple double, a jeho rating činil 41, což je rekord tohoto ročníku. Přitom po této sezoně vážně uvažuje o konci kariéry.
Musím říct, že hlavně v závěru čtvrté čtvrtiny a v prodloužení ty tři „fadewaye“, tedy střely z odskoku, byly úžasné. Na to, že už nemohl, nevím, kde na ně vzal sílu. Bylo to navíc z velké dálky, těžké střely. Fakt klobouk dolů!

A co říkáte vy na jeho záměr?
Asi už se cítí starší, už tak i vypadá (rozesměje se)… Ne, vážně nevím. Řekl bych, že když se sezona povede a jemu se bude dařit, že se ještě na rok nechá ukecat.

V létě jste vzali jednoho Američana na rozehru, pak na poslední chvíli i americké křídlo rovnou z univerzity, k tomu se přidal už prověřený forward Lukáš Bažant a člen letošní reprezentace U20 Jan Karlovský. Co z lehce pozměněného mixu vypadne?
Zatím to na začátku sezony vypadá stejně jako každý rok, ale to jádro přece jen zůstalo pospolu a přišli jen tři noví hráči. Rozehrávač Brown zapadl hodně dobře, mně se líbí, že hraje týmově. A Davis na křídle, pro kterého je to první angažmá v Evropě, se zatím rozkoukává. Atletické a rychlostní dispozice má ale velké, jen si musí víc věřit. A Honza Karlovský? Pokud na sobě bude pracovat – ještě víc než teď -, jednou tu bude moct hrát. Pro něj bude ale letošní sezona spíš seznamovací a bude mít hlavně velkou roli v prvoligových Litoměřicích. U nás bude dostávat minuty postupně za Pavlem Houškou a otrkávat se na trénincích. Hrát na tréninku pravidelně s Pavlem mu hodně dá a možná už letos to zúročí.

Jaký je při tom dobrém startu plán a jak vám nahrává los?
My musíme jít klasicky zápas od zápasu – už teď Hradec nás bude chtít doma porazit, což ale my nebudeme chtít připustit. A příště míříme do Opavy, kde jsme už dlouho nevyhráli. V aktuálním rozpoložení chceme vyhrávat všude, abychom se dostali do A1 a pak i do nejlepší šestky.