Kooperativa NBL

Nový ročník 2020/21 bude v dějinách ligy basketbalistů velkým milníkem. Do jejího každodenního fungování vstoupí výkřik moderní techniky posledních let – instant replay system (IRS) alias „videorozhodčí“. Ve všech dvanácti ligových halách bude nyní dokonce sedm kamer – pět nově instalovaných a dvě snímající přenos pro portál TVCOM -, jež budou pokrývat celý prostor hřiště a v případě potřeby jejich záběry sudí využijí pro posouzení sporných situací. Náklady na pořízení celého systému včetně pěti nových kamer do každé haly vyšly na více než 7 milionů korun.

„Asociace ligových klubů i celá NBL si od zavedení IRS slibují zpřesnění některých výroků, protože basket je velice rychlá hra, a nejlepší basketbalové soutěže už video využívají. Je tak skvělé, že bude i v naší lize, kterou to zatraktivní, a možná v ní i o něco ubude vášní, protože po zhlédnutí videa ta rozhodnutí budou muset všichni respektovat. V koncovkách utkání to tak může pomoct zklidnit situaci. Hlavně tam to bude velice důležité a byl to i základní motiv k pořízení IRS,“ říká generální manažer Děčína Lukáš Houser, který byl za klubovou asociaci koordinátorem celého projektu.  

Video podle něj pomůže i marketingu ligy, neboť basketbal se stává dalším velkým sportem, který v tomto rozsahu kamerového systému bude využívat.

„Je to pro ligu velice zásadní změna, zejména ve vztahu k basketbalové veřejnosti a transparentnosti rozhodování v nejdůležitějších momentech, protože nejenže přejímáme to dobré, co se už používá v zahraničí, kdy i takřka ve všech okolních ligách nějaká forma videa funguje, ale přináší to i větší klid mezi fanoušky a hráče. Důvěra v rozhodčí při správném používání videa totiž výrazně roste, což se už prokázalo,“ doplňuje šéf českých rozhodčích Robert Vyklický, který má sám s IRS bohaté zkušenosti z pískání euroligových zápasů.

4748Nzh.png

První úvahy o videu v NBL se zrodily zhruba před dvěma roky, a nebýt koronakrize, byla díky pokročilé fázi testování šance na jeho využití už během play-off uplynulé sezony. Na pražské Folimance jsou totiž kamery IRS umístěny už přes rok a právě tady se odehrávaly i první testovací duely. 

K finalizaci celého projektu bylo třeba důkladné součinnosti vedení federace a ALK NBL, jež se postaraly o financování, se všemi 12 kluby i asociací rozhodčích (ČABR). „Instalace do hal, seřízení systému a zaškolení personálu klubů trvalo zhruba pět měsíců,“ doplňuje Houser, který velmi pochválil zejména ČABR, díky jehož aktivitě se podařilo vše potřebné dotáhnout před startem letošní sezony.

NBL se kvůli maximální regulérnosti chtěla vyhnout neduhu fotbalové ligy, jež ani na startu čtvrté sezony fungování videosystému nemá pokrytá všechna utkání kola. „A také jsme chtěli být absolutně připraveni a proškoleni. Fotbal podle mě propásl šanci, jak využití videa zpopularizovat, a to nejen u nás. Celosvětově se to začalo používat trochu nešťastně, což jsme my nechtěli. Naší snahou bylo od začátku ukázat, že je to dobrá věc, slouží k nalezení nejlepšího rozhodnutí, uklidňuje emoce a dává smysl. My jako rozhodčí toho uvidíme víc a má to pro nás i vzdělávací funkci,“ podotýká Vyklický.


A teď to hlavní – kdy a ve kterých situacích na služby IRS v utkáních dojde? Klíčové je, že si je smí vyžádat jen a pouze rozhodčí utkání, které tak nebude instruovat nikdo zvenku, což je podle Vyklického výhodou, ale někdy i dílčí nevýhodou. 

„O použití videa v konkrétní situaci rozhoduje po konzultaci s oběma zbylými kolegy první rozhodčí utkání. Nikdo mu tak z přenosového vozu, jako ve fotbale, nemůže zavolat - „Teď by ses měl jít podívat“. Na druhé straně takový komfort je trochu jiný,“ porovnává Vyklický, který si je vědom, že arbitrům ve hře může v určitých situacích chybět odstup a nemusí si někdy prověřit situaci, která by si to v danou chvíli žádala. 

„Budeme se snažit tohle minimalizovat, ale stát se to může. Na druhé straně - je to prostě sport. Upřímně – mně přijde, že ve fotbale se kouzlo hry lecjakým využíváním IRS ztratilo. Chybně odpískaný faul nebo udělená žlutá k tomu vždy patřily, byť jistě chybně posouzená penalta je ve fotbale zásadní věc, která téměř vždy znamená ovlivnění výsledku. V basketu je to ale jiné – jedna špatně posouzená nesportovní chyba nebo přešlap trojkového oblouku není vždy pro zápas osudový, což je zásadní rozdíl.“

Lukáš Houser za kluby ke stejnému tématu dodává: „IRS je nástrojem hlavně pro rozhodčí a konečný verdikt se bude muset respektovat. Mně se v tomhle ohledu líbí „trenérská challenge“ v NBA, kdy kouč může jednou zápas nechat na videu překontrolovat rozhodnutí sudích. Tohle bude otázka dalších jednání a využití systému a možná by se to celé ještě zatraktivnilo. Jinak pro IRS platí, že se řídíme manuálem FIBA.“

 A jak by se s trenérským právem na reklamaci vyrovnali čeští muži s píšťalkou? „Tohle zatím není nikde moc zpracované, v Itálii to ale mají a do budoucna ta možnost je. A pokud by se ukázalo, že trenér měl pravdu, „challenge“ by mu mohla zůstat. V opačném případě by pak mohl přijít o jeden timeout,“ není proti Robert Vyklický. 

Rozhodčí budou smět podle regulí využít IRS celkem ve 12 situacích, přičemž podle zkušeností se 80 procent kontrol bude týkat faulů (přesněji posuzování jejich závažnosti). Jen minimum jich bude připadat na časové prohřešky a jiné. Zásadní roli to bude mít zejména v koncovkách, kdy konečný verdikt už často mívá vliv na výsledek. 

V šesti vymezených situacích se IRS smí využít v jakýkoli moment utkání, a to při nejbližším přerušení hry. Situacemi jsou – posouzení hodnoty koše, posouzení hodnoty střely při střeleckém faulu, posouzení hrubosti faulu, porucha časomíry, určení správného exekutora trestných hodů a řešení násilného chování.

V posledních dvou minutách 4. čtvrtiny a každého prodloužení, kdy už se zastavuje čas prakticky po každé akci a k přezkumu by tak došlo okamžitě, se může zjišťovat i to, od koho se odrazil míč do autu (už ale nelze posuzovat, zda se míč do zámezí dostal, či nedostal), zda koš padl v limitu 24 sekund, kdy došlo k faulu mimo míč v okamžiku střely, či jestli byl míč nedovoleně zahrán nad obroučkou.

Na konci každého hracího období se pak navíc může kontrolovat, zda ke koši či faulu došlo ještě před jeho vypršením, přičemž se prověřuje i to, zda koši nepředcházel technický prohřešek útočícího týmu, jako třeba porušení limitu 8 nebo 24 sekund.    

Celý proces u jakékoli kontrolované situace musí odstartovat verdikt rozhodčího ve hře. Až pak může být situace zkoumána u videa. Pokud se k přezkumu tým arbitrů rozhodne, nejdřív nahlásí moderátorovi utkání, o kterou situaci půjde. Následovat bude krátká porada sudích a poté vlastní přezkum za účasti nejčastěji dvou rozhodčích (autor původního verdiktu a šéf celé trojice) a vyškoleného operátora IRS, jejž zajišťuje domácí klub. Ten poskytne jen ty záběry, jež si sudí vyžádají (jiné jim nesmí předkládat), přičemž arbitři budou vše sledovat na monitoru otočeném do hřiště. Pokud z průkazného záběru zjistí, že by původní rozhodnutí mělo být změněno, mohou tak učinit, jinak zůstává v platnosti verdikt ze hry. S výsledkem přezkumu sudí opět seznámí moderátora, který informuje diváky v hledišti.

Důležité je, že původní rozhodnutí nejde zcela zrušit. Pokud je tedy odpískán faul, hodnotí se pouze jeho intenzita. Faul však už nejde odvolat, i kdyby video ukázalo, že k němu nedošlo. Při hodnocení faulu se také nesmí používat rozfázování videa po jednotlivých „oknech“, neboť bylo prokázáno, že takový postup celou situaci zkresluje.      

Možnost využívání sedmi kamer je podle Vyklického nad původními očekáváními. I tak se ale může občas stát, že některé situace z žádného záběru nebudou stoprocentně průkazné. „K tomu ale dochází i v Eurolize, kde je na zápasech 12 kamer, a celý systém stál tři miliony eur,“ dává věci do perspektivy euroligový arbitr, který by nebyl proti, aby se záběry ze zkoumaných situací dostávaly i do televizního vysílání – bude-li to technicky řešitelné.

Po roce všemožných školení se ligoví sudí reálně dostali v halách do akce s IRS až během letošních letních příprav, kdy byly kamery všude nainstalované. Už první zkušenosti ovšem byly velmi dobré. „Mě pozitivně překvapila kvalita záběrů. Ovládání je jednoduché, až intuitivní, a operátoři klubů jsou většinou šikovní,“ říká Vyklický na adresu klíčových postav celého systému, z nichž řada působí i jako aktivní rozhodčí.

Zejména v prvních měsících fungování bude na stole otázka „natahování“ zápasů, zejména pokud se zkoumané situace nakupí. „Rozhodčí se musí naučit s tím pracovat efektivně, tedy přiměřeně rychle, ale zase ne panicky. Nebezpečí je všude stejné – nabourá to plynulost zápasu a musí se k tomu přistupovat citlivě. Je hezké mít na tři milimetry přesně posouzený aut, ale když se tím prodlouží dávno rozhodnuté utkání o půl hodiny, tak tam se ta spravedlnost s hezkým basketem trochu tluče. Bude to tedy výzva,“ předvídá Vyklický.

V Eurolize trvá průměrná délka sledování videa 50 sekund, k tomu přidejte diskusi rozhodčích a další prodlevy, což při pěti až šesti situacích za zápas může přihodit kolem 10 až 15 minut. „Já pořád říkám, že sudí musí hlavně dobře rozhodnout ve hře. Jsem pro, aby se video využívalo spíš méně a jen v případech, kdy je to ve vývoji zápasu extrémně užitečné.“